Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4630/2014

21Cdo 4630/2014

U S N E S E N Í

Ing. Z. Z.

České republice

– České obchodní inspekci

v Praze 2 – Novém Městě, Štěpánská č. 567/15, o 614.424,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2014 č. j. -464, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

K podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014 č. j. -464, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 12. 2013 č. j. -433, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 354.816,- Kč s úroky z prodlení a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 49.160,- Kč, ve výroku o věci samé potvrzen, ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že „jejich výše činí 6.882,- Kč“, a jinak v tomto výroku potvrzen a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není žalobce v části, v níž napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu o věci samé, oprávněn, neboť výrokem rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, který byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen, bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce, a potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tak žalobci nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jeho právech, odstranitelná tím, že by dovolací soud toto rozhodnutí zrušil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože vznik případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. , uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. , uveřejněné pod č. 138 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o nákladech řízení, není vzhledem k ustanovení , [ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „ “], přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (náhradě nákladů řízení) nepřevyšujícím 50.000,- Kč a protože peněžité plnění přiznané výrokem o náhradě nákladů řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění z pracovněprávního vztahu, o který šlo ve věci samé, neboť ve výroku o náhradě nákladů řízení se zvláštní povaha tohoto vztahu dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

Protože k podání dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé není žalobce oprávněn a protože dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o nákladech řízení, není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení věty první, a věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2014

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu