Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4104/2014

30 Cdo 4104/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. V. U., právně zastoupeného Mgr. Janem Rejzlem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č.j. – 103, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. května 2014, č.j. – 103, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. května 2012, č.j. – 54, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 47.000,- Kč s úrokem z prodlení z částky 109.000,- Kč od 19. 10. 2011 do 9. 8. 2012 ve výši 7,75%, z částky 100.500,- Kč od 10. 8. 2012 do 25. 2. 2013 ve výši 7,75% a z částky 47.400,- Kč od 26. 2. 2013 do zaplacení ve výši 7,05%, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak odvolací soud tento výrok potvrdil a ve zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl.

Žalobce (dále jen „dovolatel“) podal včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), ve kterém výslovně uvedl, že podává dovolání pouze do části výroku, jímž byla žaloba ve zbytku zamítnuta. Z dovolání je tedy patrno, že se po dovolacím soudu domáhá změny napadeného rozsudku tak, aby mu bylo přiznáno dalších 43.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 26. 2. 2013 do zaplacení ve výši 7,05%.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II, bod 7. ) – dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V předmětné věci dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč podle ustanovení v planém znění, přičemž se nejedná o výjimky ve zmíněném ustanovení uvedené, nebož dovolatel žádá náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Dovolací soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu