Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2654/2014

22 Cdo 2654/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Bc. M. O., L., proti žalované V. O., R. p. R., adresa pro doručování L., zastoupené Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 2663/150, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2013, č. j. -75, takto:I. Dovolání se odmítá.

Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2013, č. j. -35, zastavil řízení v části, ve které se žalovaná vzájemným návrhem domáhala, že je vlastníkem domu v obci a k. ú. L. v rozsahu podílu 9/10 (výrok I.), určil, že žalobce je výlučným vlastníkem domu postaveném na parcele č. 269/2 v obci L., k. ú. L., zapsaném, nyní na LV č. 2496 u Katastrálního úřadu pro Mladoboleslavský kraj, Katastrální pracoviště (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. října 2013, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože k nabytí vlastnického práva žalobcem mělo dojít před 1. lednem 2014, posoudil dovolací soud splnění podmínek nabytí vlastnického práva podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolatelka neuvádí nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.

V dané věci šlo o to, zda se dohoda účastníků o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM) z 8. 10. 1996, týkala i domu, který je předmětem sporu, a zda tak tento dům nabyl žalobce do výlučného vlastnictví. Samotná skutečnost, že dům v této dohodě nebyl označen tak, jak to vyžadovaly tehdy platné katastrální předpisy, ještě neplatnost dohody nezakládá (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. , a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. , na které odvolací soud správně odkázal). Zjištění toho, jaký obsah měla vůle účastníků při uzavírání dohody, je zjištěním skutkovým (na rozdíl od posouzení právních účinků vyvolaných projevem této vůle), které dovolací soud v tomto řízení nemůže zpochybnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ). To platí i ohledně obsahu žádosti ze 7. 2. 2011, na kterou dovolatelka upozorňuje; mohlo by totiž jít jen o opomenutý důkaz ohledně skutečné vůle účastníků. Ostatně dovolatelka tuto námitku v odvolání neuplatnila a nelze tak odvolacímu soudu vytýkat, že se jí nezabýval (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal v daném případě naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle Dovolací soud proto podle dovolání jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Jiří Spáčil CSc.

předseda senátu