Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2276/2014

23 Cdo 2276/2014

U S N E S E N Í

Erste Leasing, a.s. (dříve S MORAVA Leasing, a.s.)

PDI a.s.

, se sídlem v Praze 1, Národní 39, identifikační číslo osoby 25758292, zastoupené Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2014, č. j. -117, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2013, č. j. -84, zrušil rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Michalem Pacovským, Praha 8, Na Rokoskou 38, sp. zn. 2579/2012/Vav ze dne 25. června 2012, ve znění opravného usnesení ze dne 28. června 2012 (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. společnost).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil (první výrok), ve výroku II. o nákladech řízení jej změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 17.339,71 Kč (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že byly nastoleny otázky, které nebyly doposud Nejvyšším soudem rozhodnuty.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Rozhodnutí odvolacího soudu je plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která byla sjednocena usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. , uveřejněným pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. dále např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2014).

I když byl v projednávaném případě způsob určení rozhodce stanoven přímo v rozhodčí smlouvě (nebyl určen odkazem na externí dokument, který není součástí rozhodčí doložky a jehož text může být libovolně následně měněn nezávisle na vůli stran rozhodčí smlouvy), nezaručuje ve svém výsledku ani takto stanovený způsob určení rozhodce transparentní pravidla zaručující skutečně nestranný výběr rozhodce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. ). V projednávané věci byl výběr rozhodce ponechán na vůli účastníka s tím, že žalující strana jej vybere ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci, jež nebyla a není stálým rozhodčím soudem, přičemž takový seznam rozhodců může být v okamžiku řešení sporu v rozhodčím řízení zcela odlišný od seznamu v okamžiku uzavření rozhodčí doložky. Výběr rozhodce pak vůbec nemusí záviset na vůli žalujícího účastníka, ale může být daleko více ovlivněn ze strany jmenované společnosti, což znemožňuje transparentní výběr rozhodce (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. ).

Poukazuje-li dále dovolatelka na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak dovolací soud připomíná, že rozdílná rozhodovací praxe ohledně posuzování (ne)platnosti rozhodčí doložky byla usměrněna výše citovaným usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. , uveřejněným pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde se Nejvyšší soud výslovně odchýlil právě od právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. , kterého se žalovaná dovolává.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Žalovaná podala dovolání výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení.

Podle ustanovení musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Tomuto požadavku však dovolatelka v rozsahu, ve kterém dovolání směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. a III., nevyhověla.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalované (proti výroku odvolacího soudu pod bodem I. i ve výrocích pod bodem II. a III.) podle ustanovení věty první, odst. 3 a odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2014

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu