Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3019/2014

30

Cdo 3019/2014

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobce CF FLOP s.r.o., IČ 64608565, se sídlem v Brně, Nejedlého 383/11, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2014, č.j. -203, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. července 2013, č.j. -155 (v pořadí druhým poté, co jeho rozsudek ze dne 27. června 2007, č.j. -32, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. ) výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ve výroku blíže specifikované úroky z prodlení z částky 109.375,- Kč za období od 25. října 2006 do 31. května 2012, výrokem II. zamítl „žalobu ohledně částky 490.625,- Kč s příslušenstvím a výrokem III. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

Předmětnou žalobou žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 600.000,- Kč s příslušenstvím podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „ “), jako náhrady nemateriální újmy, kterou měl utrpět tím, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. mělo být porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalovaná mu později, a to 11. května 2012, dobrovolně uhradila 109.375,- Kč, bylo řízení co do této částky zastaveno.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že délka původního řízení, které trvalo dvanáct a půl roku nebyla přiměřená a po zhodnocení složitosti řízení, podílu žalobce na průtazích v řízení a významu řízení pro žalobce přiznal žalobci finanční zadostiučinění. Při stanovení její výše vzal za základ částku 15.000,- Kč za rok řízení, kterou za první dva roky ponížil o polovinu. Od celkové základní částky 172.500,- Kč pak odečetl 30 % vzhledem ke složitosti řízení, dalších 30 % za podíl žalobce na délce řízení, 20 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, před kterými byla věc projednávána. Celkem tak základní částku snížil o 80%. Vzhledem k významu řízení pro žalobce naopak navýšil danou částku o 30 %, takže celkově částku 172.500,- Kč snížil o 50 % na 86.250,- Kč. Jelikož žalovaná uhradila žalobci 109.375,- Kč, zamítl soud žalobu na zaplacení 490.625,- Kč. Uložil však žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 109.375,- Kč.

K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2014, č.j. -203, výrokem I.rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil s tím, že v rozsahu povinnosti žalované zaplatit úroky od 12. do 31. května 2012 řízení zastavil, výrokem II. ho pak ve výroku II. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 112.000,- Kč s úroky z prodlení od 25. října 2006 a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nepřiměřené délce původního řízení, v jejímž důsledku vznikl žalobci nárok na zadostiučinění v penězích. Vyšel však z vyšší částky než soud prvního stupně, a to 17.000,- Kč za každý rok prodlení, kterou za první dva roky snížil na polovinu. Vypočetl tak celkovou částku odškodnění na 221.375,- Kč. Od ní pak odečetl částku 109.375,- Kč, kterou žalovaná žalobci dobrovolně zaplatila, a proto uložil žalované zaplatit žalobci ještě dalších 112.000,- Kč s příslušenstvím. Částečně zastavil řízení ohledně úroku z prodlení z částky 109.375,- Kč od 12. května 2012, protože tohoto dne žalovaná částku uhradila.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 26. května 2014 dovolání. Domnívá se, že dovolání je přípustné podle ustanovení (dále jen „ “), protože napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávné právní posouzení učinil odvolací soud, když žalobci nepřiznal náklady na právní zastoupení, dále když stanovil základní pevnou částku odškodnění 17.000,- Kč, aniž tuto sumu blíže zdůvodnil. Žalobce připomíná, že on sám, vzhledem k délce původního řízení, které dosud nebylo skončeno, jakož i vzhledem k tomu, že i toto původní řízení je řízením reparačním, navrhoval základní částku 25.000,- Kč. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a v napadené části věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Poté se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že

- napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen.zn. ). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobce napadá svým dovoláním rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, včetně výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že žalobce nijak nezdůvodňuje své dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu. Proto je v tomto rozsahu odmítl jako nepřípustné.

Ve vztahu k výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 112.000,- Kč s úroky z prodlení pak není dovolání žalobce subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28). Změnou rozsudku soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, nebyla způsobena žádná újma na právech žalobce, odstranitelná odklizením uvedeného výroku, když uvedený výrok je naopak v žalobcův prospěch. Protože dovolání žalobce v tomto případě směřuje proti výroku rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a v této části rovněž odmítl.

Stejně tak není dovolání přípustné proti výroku o nákladech řízení vzhledem k ustanovení , podle něhož dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Žalobci by totiž mohla náležet jedině náhrada za jeden úkon učiněný jeho právní zástupkyní, podání odvolání v částce 4.104,- Kč (srovnej , , , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění vyhl. č. , kterou se mění a ), tedy částka nižší než 50.000,- Kč.

Dovolání žalobce proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 378.625,- Kč je však přípustné a je i důvodné, neboť při rozhodování se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že podle jeho judikatury i Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek „odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení,v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících zkritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona“ (viz jeho 9. právní věta a následující odůvodnění).

Odůvodnění výše přiměřeného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení toho, jak soud k výsledné částce dospěl, neboť pouze tak budou rozhodnutí nižších stupňů o přiznání přiměřeného zadostiučinění reálně přezkoumatelná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2011, sp. zn. , bod. 20., nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. ). Konkrétní postup výpočtu odškodnění v rozhodnutí odvolacího soudu (na rozdíl od odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) však v zásadě schází, a je proto na odvolacím soudu, aby při novém rozhodnutí uvedený postup dodržel.

Nejvyšší soud proto ve smyslu napadený rozsudek odvolacího soudu v uvedeném výroku ve věci samé a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

Odvolací soud je v dalším řízení vázán právními názory Nejvyššího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí ( a ).

O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu