Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5073/2014

U S N E S E N Í

Rozvojové projekty Praha a. s.

Německé škole v Praze s. r. o. – zahraniční škole a gymnáziu

, se sídlem v Praze 5, Schwarzenberská 700/1, identifikační číslo osoby 251 36 241, zastoupené Martinem Hollerem, advokátem Advokátní kanceláře Giese & Partners, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014, č. j. -152, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. ledna 2014, č. j. -116, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků p. č. 1342/42, p. č. 1342/43, p. č. 1342/143, p. č. 1342/144 a p. č. 1342/156, vše v katastrálním území J. (dále též „předmětné pozemky“), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení uzavřel, že kupní smlouva ze dne 9. prosince 2002, na základě které nabyla žalovaná předmětné pozemky do svého vlastnictví, není neplatným právním úkonem, a ze strany žalobkyně nedošlo ani po právu k odstoupení od této smlouvy.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) potvrdil podle (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že předmětná kupní smlouva zcela jasně, určitě a srozumitelně stanovuje výši kupní smlouvy (zjevně míněno kupní ceny) za prodej předmětných pozemků. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (řešící problematiku tzv. laesio enormis neboli neúměrného zkrácení ve věci sp. zn. ) ztotožnil se i s dalším závěrem soudu prvního stupně, že stanovení nižší než obvyklé výše kupní ceny bylo účastníky zdůvodněno v jimi uzavírané kupní smlouvě, což vysvětluje konečnou výši sjednané kupní ceny. Konečně odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pro důvodné odstoupení od smlouvy žalobkyní.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, ve kterém namítá, že oba soudy při rozhodování o podané žalobě „odmítly oprávněné nároky žalobce na určení vlastnictví a nebraly v potaz rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu v otázkách posouzení neplatnosti kupní smlouvy z důvodu rozporu s dobrými mravy. Jde zejména o rozhodnutí Nejvyššího soudu , rozhodnutí Nejvyššího soudu , rozhodnutí Nejvyššího soudu , nálezu Ústavního soudu 643/04.“ Žalobkyně má za to, že „neplatnost kupní smlouvy byla...způsobena společným postupem obou smluvních stran, přičemž tuto skutečnost nebraly soudy...vůbec na zřetel a neprovedly v tomto směru dokazování...“ a „...nevzaly na zřetel skutečnost, že pouze samotná mimořádně nízká výše sjednané kupní ceny nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, nicméně ve spojení s dalšími okolnostmi může mít vliv na posouzení takové neplatnosti a posuzovaly každý namítaný důvod neplatnosti samostatně a nikoliv ve svém souhrnu. Právní otázku posouzení komplexnosti důvodů neplatnosti rozhodnutí soudů považuje žalobce za právní otázku, která dosud nebyla dovolacím soudem zcela vyřešena.“ V další části svého dovolání pak žalobkyně polemizuje se skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, případně vytýká soudům, že neprovedly další dokazování či nezohlednily (v dovolání specifikované) námitky, anebo rozebírá další tvrzené okolnosti bez zřetelného vztahu k dovolacímu důvodu. Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozsudky obou soudů a vrátil věc (soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání písemně nevyjádřila.

Dovolání žalobkyně proti usnesení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2014, č. j. -152, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. srpna 2013, č. j. -116, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků p. č. 1342/42, p. č. 1342/43, p. č. 1342/143, p. č. 1342/144 a p. č. 1342/156, vše v katastrálním území J., je třeba podle odmítnout, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem se nijak neodklonil od judikatury Nejvyššího soudu v řešení právních otázek platnosti právního úkonu (kupní smlouvy) či odstoupení od převodní smlouvy.

Je třeba zdůraznit, že dovolací soud nemůže v dovolacím řízení nijak revidovat skutková zjištění, za kterých odvolací soud meritorně rozhodoval, a že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přístupnost dovolání ovšem nezakládá ani taková dovolací argumentace, jež pouze staví na odkazovaných rozhodnutích dovolacího soudu, aniž by bylo zřejmé, v jaké konkrétní právní otázce se její řešení učiněné odvolacím soudem odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu otázka hmotného či procesního práva nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Žalobkyně v dovolání odkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu ve věcech sp. zn. , , a sp. zn. , v nichž byly řešeny otázky platnosti právních úkonů (z toho u první a poslední označené věci v souvislosti se sjednanou nízkou kupní cenou). Žalobkyně však zcela pomíjí, že právě i otázkou tzv. leasio enormis (neúměrného snížení kupní ceny) se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval a s ohledem na skutkové okolnosti daného případu neshledal, že by uzavřená převodní smlouva byla i z tohoto důvodu absolutně neplatným právním úkonem. Ani z žalobkyní učiněného odkazu na „Nález Ústavního soudu 643/04“ (zřejmě míněn nález Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. ) nelze dovodit relevanci dovolacího důvodu z hlediska přípustnosti podaného dovolání.

Úkolem Nejvyššího soudu přitom není z moci úřední přezkoumávat správnost věcného rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil dovolací důvod z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu ovšem nelze zaznamenat žádné výkladové či aplikační defekty, jež by měly být důsledkem odklonu odvolacím soudem učiněných právních závěrů od judikatury dovolacího soudu v otázce posuzování platnosti právního úkonu či odstoupení od převodní smlouvy. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že odvolací soud se všemi relevantními okolnostmi případu zabýval a ty posuzoval z hlediska jejich souladu s příslušnými pravidly chování, to vše v reflexi na odvolacím soudem zohledněnou (v rozhodnutí citovanou) judikaturu Nejvyššího soudu.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani vymezení dovolacího důvodu v části II. písm. b) dovolání, neboť – jak shrnul Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 20. března 2013, sp. zn. také výrazem konstantní judikatury, že k absolutní neplatnosti právního úkonu (smlouvy) soud přihlíží i bez námitky vznesené žalobcem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. , ze dne 26. února 2009, sp. zn. . Správně přitom např. Krajský soud v Brně (ve svém usnesení ze dne 9. září 1997, sp. zn. , publikovaném v časopise Právní rozhledy č. 2/1999, případně v automatizovaném systému právních informací - ASPI) vyložil, že k absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo, že účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, že soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti, pokud sám takovou neplatnost dovodí, anebo je-li neplatnost úkonu tvrzena, a že je zapotřebí rozlišovat důvody neplatnosti, které musejí být tvrzeny a mezi něž je možno zařadit ty, které leží na straně subjektu neplatnosti se dovolávajícího (nedostatek svobody, rozpor s dobrými mravy, popř. omyl), a ostatní, ke kterým je nutno přihlížet z úřední povinnosti (nedostatek formy, neurčitost, nezpůsobilost subjektu smlouvu uzavřít, rozpor se zákonem). Jinými slovy řečeno, soud sice k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud pro takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. ). K těmto právně významným okolnostem, jež mohly mít relevanci při právním posouzení věci, odvolací soud – s ohledem na učiněná skutková zjištění - přihlédl a zohlednil je (s odkazem na citovanou judikaturu dovolacího soudu) v rámci svého právně kvalifikačního závěru.

Protože dovolání není přípustné, nebylo možné přihlédnout ani k příp. (jiným) vadám řízení dle , přičemž v dovolání žalobkyní vytýkané vady – jak již shora bylo připomenuto – nemohly založit přípustnost dovolání dle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta poslední ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu