Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3229/2013

21

Cdo 3229/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

E. N.

, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská č. 710, proti žalovanému

Domu dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494,

příspěvkové organizaci

se sídlem v Uherském Hradišti, Purkyňova č. 494, IČO 75089602, zastoupenému JUDr. Vítem Buršou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová č. 1254, o 684.430,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. listopadu 2012 č. j. -167, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. října 2011 č. j. -117 (s výjimkou výroku o zastavení řízení co do 56.280,- Kč s úroky z prodlení)

se zrušují

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 31. 10. 2008 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na náhradě mzdy za období měsíců listopad 2005 až září 2008 částku 684.430,- Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedla v podání ze dne 21. 1. 2010. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 12. 8. 2005 jí dal žalovaný, u něhož pracovala jako „pedagog pro volný čas, vedoucí oddělení techniky“, výpověď z pracovního poměru, která byla rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 6. 2006 č. j. -35 určena neplatnou. I když žalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání, podává žalobu „vzhledem k možné kolizi předpokládané doby odvolacího řízení s promlčecí dobou práva na náhradu mzdy“.

Žalovaný zejména namítal, že není věcně legitimován, neboť žalobkyně byla zaměstnána u příspěvkové organizace Dům dětí a mládeže Uherské Hradiště, Purkyňova 494, IČO 46254366, která byla svým zřizovatelem Zlínským krajem zrušena ke dni 31. 12. 2006, a žalovaný, který je „zcela jinou organizací“, byl zřízen Městem Uherské Hradiště až ke dni 1. 1. 2007.

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 12. 10. 2011 č. j. -117 zastavil řízení ohledně částky 56.280,- Kč s úroky z prodlení (z důvodu zpětvzetí žaloby o náhradu mzdy za období měsíců listopad 2005 až leden 2006), zamítl žalobu co do 628.150,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobkyni, která na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 1995 uzavřené s Domem dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494, vykonávala práci „vedoucí oddělení techniky“, byla dne 12. 8. 2005 dána výpověď z pracovního poměru, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 6. 2006 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2009 č. j. -58 bylo vůči žalovanému pravomocně určeno, že tato výpověď je neplatná, že zastupitelstvo Města Uherské Hradiště usnesením ze dne 19. 6. 2006 schválilo dohodu o převzetí zřizovatelských funkcí k Domu dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494, ze Zlínského kraje na Město Uherské Hradiště, že zastupitelstvo Města Uherské Hradiště usnesením ze dne 28. 8. 2006 č. 358/25/z/2006 zřídilo od 1. 1. 2007 příspěvkovou organizaci Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494, že zastupitelstvo Zlínského kraje usnesením ze dne 20. 9. 2006 vzalo na vědomí přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů zrušovaných příspěvkových organizací kraje „v plném rozsahu“ na příspěvkové organizace nově zřízené městy Zlín, Uherské Hradiště a Staré Město v souvislosti s převodem vzdělávací činnosti zrušených příspěvkových organizací na nově zřízené příspěvkové organizace v souladu s dohodami mezi Zlínským krajem a městy Zlín, Uherské Hradiště a Staré Město a schválilo zrušení mimo jiné příspěvkové organizace Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, se sídlem Purkyňova 494, Uherské Hradiště, IČO 46254366, ke dni 31. 12. 2006 a že dne 27. 7. 2006 uzavřel Zlínský kraj s Městem Uherské Hradiště dohodu, v níž bylo ujednáno, že Zlínský kraj zruší příspěvkovou organizaci Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, se sídlem Purkyňova 494, Uherské Hradiště, IČO 46254366, a že Město Uherské Hradiště zřídí novou příspěvkovou organizaci, jejíž činnost bude shodná a bude bezprostředně navazovat na činnost zrušené organizace od 1. 1. 2007. Dospěl k závěru, že žalovaný není v této věci pasivně legitimován, neboť „žalobkyně pracovala u zcela jiného zaměstnavatele, než který je žalobkyní nyní označován jako žalovaný“. V době podání žaloby již zaměstnavatel žalobkyně „neexistoval“, protože byl ke dni 31. 12. 2006 zrušen svým zakladatelem Zlínským krajem, na který vzhledem k ustanovení přešla práva a závazky „původního Domu dětí a mládeže v Uherském Hradišti“ a který „se nemohl dohodnout s nikým, tedy ani s Městem Uherské Hradiště, že na nově zřízenou organizaci přejdou tato práva a závazky, když tato dohoda byla uzavírána v červenci roku 2006, tedy v době, kdy Zlínský kraj s těmito právy a závazky ani disponovat nemohl a pozdější dohoda, tedy po 1. 1. 2007, mezi těmito subjekty již uzavřena nebyla“.

K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 8. 11. 2012 č. j. -167 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 65.508,- Kč k rukám advokáta JUDr. Víta Burši, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 61.733,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Víta Burši. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný není věcně legitimován, neboť práva a povinnosti příspěvkové organizace Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, IČO 46254366, zrušené ke dni 31. 12. 2006 Zlínským krajem, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, a tedy i práv a povinností z pracovního poměru žalobkyně, přešly podle ustanovení věty druhé , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 3. 2009, na Zlínský kraj a k přechodu těchto práv a povinností ze Zlínského kraje na žalovaného dohodou uzavřenou mezi Zlínským krajem a Městem Uherské Hradiště dne 27. 7. 2006 ve smyslu ustanovení nedošlo, protože tato dohoda „ve vztahu k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nemá oporu v zákoně“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že soudy dospěly na základě „použití nesprávné právní normy na zjištěný skutkový stav k nesprávnému právnímu posouzení pasivní legitimace žalovaného“, neboť z ustanovení , které mělo být v projednávané věci aplikováno, vyplývala povinnost orgánu rušícího zaměstnavatele určit zaměstnavatele povinného uspokojit nároky zaměstnanců zrušeného zaměstnavatele a v posuzovaném případě se tak stalo dohodou „bývalého a současného zřizovatele“ jejího zaměstnavatele. Žalobkyně je proto toho názoru, že žalovaný je věcně legitimován. Dovolatelka poukazuje na svou „důvěru ve správnost, a tedy i platnost, právních úkonů bývalého a současného zřizovatele svého zaměstnavatele ohledně přechodu pracovněprávních závazků, zvláště když všichni zaměstnanci zrušeného zaměstnavatele plynule přešli na nynějšího žalovaného, aniž bylo zapotřebí uzavírat nové pracovní smlouvy“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, neboť jej považuje za „nedůvodné a samotný dovolací důvod za uměle vytvořený“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení a 3 - nepodléhá), že žalobkyni, která na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 1995 uzavřené s Domem dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494 (IČO 46254366), vykonávala práci „vedoucí oddělení techniky“, dal tento zaměstnavatel dne 12. 8. 2005 výpověď z pracovního poměru, která byla rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 6. 2006 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2009 č. j. -58 pravomocně určena neplatnou. Mezi Zlínským krajem a Městem Uherské Hradiště byla dne 27. 7. 2006 uzavřena písemná dohoda, v níž bylo ujednáno, že Zlínský kraj ke dni 31. 12. 2006 zruší příspěvkovou organizaci Dům dětí a mládeže Uherské Hradiště, IČO 46254366, se sídlem Purkyňova 494, Uherské Hradiště, a Město Uherské Hradiště zřídí novou příspěvkovou organizaci, jejíž činnost bude shodná a bude bezprostředně navazovat na výchovně vzdělávací činnost zrušené organizace, kterou od 1. 1. 2007 převezme, že nová příspěvková organizace převezme ve smyslu ustanovení práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům zrušené příspěvkové organizace a že Zlínský kraj uhradí „soudní náhrady“ a nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru v případě, že v probíhajícím soudním sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru mezi žalobkyní a Domem dětí a mládeže Uherské Hradiště, vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , bude žalobkyně úspěšná. Zastupitelstvo Zlínského kraje usnesením ze dne 20. 9. 2006 schválilo mimo jiné zrušení příspěvkové organizace Dům dětí a mládeže Uherské Hradiště, IČO 46254366, ke dni 31. 12. 2006 a bezúplatný převod movitého majetku kraje, který má tato příspěvková organizace ve správě a který bude vyčíslen řádnou inventarizací provedenou ke dni 31. 12. 2006, na Město Uherské Hradiště. Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494, IČO 46254366 byl zrušen svým zřizovatelem Zlínským krajem ke dni 31. 12. 2006 a ke dni 1. 1. 2007 byl Městem Uherské Hradiště zřízen Dům dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494, příspěvková organizace se sídlem v Uherském Hradišti, J. E. Purkyně č. 494, IČO 75089602.

Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné mimo jiné vyřešení právní otázky, jaký význam má pro posouzení věcné legitimace žalovaného v řízení o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru okolnost, proti komu byla pravomocným rozhodnutím soudu vyslovena neplatnost rozvázání pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.

Otázky týkající se platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobkyni Domem dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494 (IČO 46254366), je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že tato výpověď byla žalobkyni dána dne 12. 8. 2005 (srov. , ) - posuzovat podle , , ve znění účinném do 12. 9. 2005 (dále jen „zák. práce“).

Podle ustanovení § 64 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

Z ustanovení § 64 zák. práce vyplývá, že neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou uplatňují zaměstnanec nebo zaměstnavatel žalobou podanou u soudu. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, musí podat u soudu žalobu o určení, že právní úkon o rozvázání pracovního poměru je neplatný, a to nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. , uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980 sp. zn. , uveřejněný pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura č. 9/1997). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby byl jinak naplněn některý z důvodů neplatného rozvázání pracovního poměru. Marným uplynutím dvouměsíční lhůty právo podat žalobu o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu, a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud vždy (i v případném jiném řízení mezi účastníky) vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. opět právní názor vyslovený v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. ).

Pravomocným rozhodnutím soudu o určení neplatnosti právního úkonu zaměstnavatele o rozvázání pracovního poměru je ve smyslu ustanovení nezměnitelně a ve smyslu ustanovení a odst. 4 jednak závazně určena (vyslovena) neplatnost tohoto právního úkonu, a jednak je stanoveno, kdo je osobou legitimovanou k uspokojení nároků zaměstnance z neplatného rozvázání pracovního poměru. Protože ustanovení brání tomu, aby v řízení o nároky zaměstnance z neplatného rozvázání pracovního poměru byly uvedené okolnosti posouzeny (znovu a) jinak, je třeba při rozhodování o nároku zaměstnance na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení zák. práce vycházet z uvedeného pravomocného (nezměnitelného a závazného) soudního rozhodnutí. Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že, byla-li pravomocně určena neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, brání ustanovení tomu, aby byl v (následném) řízení při rozhodování o nároku zaměstnance na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru považován za zaměstnancova zaměstnavatele někdo jiný, než proti komu byla vyslovena neplatnost rozvázání pracovního poměru (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. , uveřejněný pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. ).

Z uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru výpovědí, danou žalobkyni Domem dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494 (IČO 46254366), dne 12. 8. 2005, je za podmínek uvedených v ustanovení § 61 zák. práce povinen zaplatit žalobkyni ten, vůči němuž byla pravomocným soudním rozhodnutím vyslovena neplatnost výpovědi z pracovního poměru obsažené v dopise ze dne 12. 8. 2005. Byl-li tím, vůči němuž byla pravomocným rozhodnutím soudu vydaným ve věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. určena neplatnost uvedené výpovědi, žalovaný, bude žalovaný věcně legitimován i v řízení o nároku žalobkyně na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru touto výpovědí, a to i v případě, že na něj nepřešla práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a Domem dětí a mládeže, Uherské Hradiště, Purkyňova 494 (IČO 46254366). Jestliže by naopak byla neplatnost výpovědi pravomocně vyslovena vůči jiné osobě než žalovanému, nemohl by být žalovaný v řízení o náhradu mzdy podle ustanovení § 61 zák. práce považován za zaměstnavatele žalobkyně, i kdyby k uvedenému přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu žalobkyně na žalovaného došlo.

Protože odvolací soud se věcí z tohoto pohledu nezabýval, spočívá jeho rozsudek na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení části věty za středníkem zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil též rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou výroku o zastavení řízení co do 56.280,- Kč s úroky z prodlení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Uherském Hradišti) k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( , část věty první za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2014

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu