Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4031/2013

23 Cdo 4031/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně DM NOTE agency s.r.o.,se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Perucká 2482/7, PSČ 120 00, IČO 60755474, zastoupené Mgr. Petrem Kupským, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 747/10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1.Amigi consulting s.r.o., se sídlem v Praze 10, V Dolině 1515/1b, PSČ 101 00, IČO 26035251, 2. Ing. J. S., a 3. Ing. M. S., všech zastoupených JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem v Třebíči, L. Pokorného 48/37, PSČ 393 01, o zaplacení částky 416 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 ECm 49/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2013, č. j. -101, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. ledna 2013, č. j. 36 ECm 49/2011-81, změnil usnesení téhož soudu ze dne 20. srpna 2012, č. j. 36 ECm 49/2011-57, kterým bylo doplněno usnesení tohoto soudu ze dne 18. května 2012, č. j. 36 ECm 49/2011-54, tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2 a 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se vůči druhému žalovanému a třetí žalované domáhala zaplacení částky 416 500 Kč s příslušenstvím z titulu zákonného ručení za závazky první žalované. Ještě před tím, než prvoinstanční soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně zpět žalobu vůči žalovaným 2 a 3 s tím, že tito žalovaní po podání žaloby úplně splatili svoje vklady do základního kapitálu první žalované, v důsledku čehož zaniklo jejich ručení za závazky první žalované.

Po autoremeduře podle , , v rozhodném znění (dále jen „ “), odůvodnil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikací ustanovení , neboť pro postup podle ustanovení nebyly dány podmínky, když z procesního hlediska zastavení řízení nikdo nezavinil. Příčinou zpětvzetí žaloby totiž nebylo chování žalovaných, když splacení vkladů do základního kapitálu první žalované nebylo v souvislosti s nárokem uplatněným v tomto řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2013, č. j. -101, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Podle odvolacího soudu žalovaní 2 a 3 zastavení řízení nezavinili, neboť nárok žalobkyně neuspokojili ani neuznali a doplacení vkladů (pozn. - v celkové výši 50 000 Kč) zapsané do obchodního rejstříku až po podání žaloby není úkonem vůči žalobkyni, ale vůči první žalované. V této situaci se odvolací soud zabýval otázkou, zda zastavení řízení nezavinila žalobkyně, přičemž dospěl k závěru, že zpětvzetím žaloby žalobkyně zastavení řízení ve vztahu k žalovaným 2 a 3 procesně zavinila. Ta totiž svoji žalobu vzala zpět, aby zabránila jejímu zamítnutí. Žalovaným 2 a 3 by tak dle příslušela náhrada nákladů řízení, ti se jí však vzdali.

Proti rozhodnutí dovolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž formulovala právní otázku, která podle jejího názoru nebyla dovolacím soudem dosud řešena, a to, zda „zánik zákonného ručení společníka obchodní společnosti dle obchodního zákoníku jeho splacením tímto společníkem a zápisem do obchodního rejstříku po podání žaloby je procesním zaviněním tohoto společníka z pohledu řešení otázky náhrady nákladů řízení dle v případě následného zpětvzetí žaloby proti tomuto společníku jako ručiteli právě z důvodu zániku jeho zákonného ručení“.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle platí, že, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle však dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Peněžité plnění přiznané výrokem o náhradě nákladů řízení není plněním ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v Zbývá proto určit, zda dovoláním napadenými výroky o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

Pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolatelce podle dovolání soud odepřel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , uveřejněné po č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka namítá nesprávnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu k tvrzenému nároku vůči žalovaným 2 a 3. Tento tvrzený nárok byl žalován z titulu jejich zákonného ručení za dluhy společnosti (první žalované) v rozsahu nesplaceného základního kapitálu ve výši 50 000 Kč.

Náhrada nákladů řízení, která mohla být žalobkyni přiznána vůči žalovaným 2 a 3, tak mohla být vypočítána z tarifní hodnoty [ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] 50 000 Kč.

Za řízení před soudem prvního stupně připadá v úvahupouze mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, zpětvzetí žaloby), čemuž odpovídá částka 10 200 Kč bez DPH, celkem s DPH 21 % tedy 12 342 Kč.

Za odvolací řízení přicházela (podle obsahu spisu) na nákladech žalobkyně v úvahu opět pouze mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a odvolání), čemuž odpovídá částka 6 800 Kč bez DPH, celkem s DPH 21% tedy 8 228 Kč.

Ani součet částek za řízení před oběma soudy (20 570 Kč) pak nepřevyšuje 50 000 Kč, takže dovolání podle a přípustné být nemůže (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. ).

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování v řízení před soudy nižších stupňů posouzena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení již poté, co Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů).

Jen pro úplnost budiž uvedeno, že výsledek dovolacího řízení by nebyl jiný, ani kdyby Nejvyšší soud určil náklady řízení [pro účely posouzení přípustnosti dovolání dle , s přihlédnutím k omezení dle ] podle

V takovém případě by náklady advokáta žalovaného za řízení před soudem prvního stupně činily 14 300 Kč + 3 x režijní paušál 300 Kč, s DPH 21 % tedy celkem 18 392 Kč.

Náklady advokáta v odvolacím řízení by činily odměnu 14 300 Kč + 2 x režijní paušál 300 Kč, s DPH 21% tedy celkem 18 029 Kč.

Celkový součet by tedy i podle činil pouze 36 421 Kč a nepřesahoval by tak částku 50 000 Kč.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle .

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2014

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu