Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2843/2014

30 Cdo 2843/2014

U S N E S E N Í

J. R.

,

zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 262.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014, č. j. - 169, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2013, č. j. – 130, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody v částce 262.500,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Škoda měla žalobci vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů státu v trestním řízení, vedeném proti komplementářům Joint Invest Action k. s., čímž mělo být zmařeno uplatnění jeho nároku na náhradu škody proti těmto osobám.

Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.

Podle napadeného rozsudku odvolacího soudu nárok na náhradu škody, způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu o odpovědnosti státu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „ “), (resp. účinného do 15. 5. 1998) je nárokem subsidiárního charakteru. Nárok žalobce nebyl promlčen, protože bez ohledu na dodatečné zjištění, že trestní stíhání komplementářů nebylo řádně zahájeno, se běh promlčecí doby u nároku poškozených na náhradu škody podle obč. zák. jeho řádným uplatněním v trestním řízení zastavil.

Žalobce v dovolání namítá, že „zmaření možnosti uplatnění nároku jedním ze zákonných způsobů, nemůže znamenat při existenci jiného zákonného způsobu vyloučení příčinné souvislosti jednání, které k takovému zmaření vedlo“. K tomu dodává, že k promlčení jeho nároku na náhradu škody nepochybně došlo. Dále argumentuje finanční náročností uplatňování nároku na náhradu škody v občanskoprávním řízení a sníženou vymahatelností nároku na náhradu škody po mnoha letech.

Námitky žalobce byly Nejvyšším soudem již vyřešeny v rozsudku ze dne

4. 9. 2013, sp. zn. , podle kterého dochází připojením se k trestnímu stíhání

s nárokem na náhradu škody ke stavění promlčecí doby ve smyslu obč. zák. i v situaci, kdy bylo toto trestní stíhání skončeno odložením z toho důvodu, že nebylo řádně zahájeno ve smyslu tr. ř. Uvedené ustanovení je totiž nutno interpretovat bez ohledu na to, jaké účinky měly případně vadné úkony policejního orgánu (orgánu činného v trestním řízení) na průběh samotného trestního stíhání, resp. zda kvalifikovaně vyvolaly účinky zahájení trestního stíhání či nikoliv. Naopak je vždy třeba brát v ochranu důvěru dotčených osob v úkony státních orgánů (orgánů veřejné moci), s níž nepochybně souvisí

i ochrana legitimního očekávání, že koná-li takový orgán určité kroky, koná je v souladu

s právem a v jeho mezích.

V daném případě proto platí, že později učiněné zjištění státního orgánu, že zahájení trestního stíhání vůči (ve vztahu k žalobci) škůdcům nebylo provedeno v souladu

s platnými právními předpisy a proto se nemohlo jednat o účinně zahájené trestní stíhání, nemůže mít (zpětně) vliv na stavění běhu promlčecí doby ve vztahu k nároku uplatněnému

v adhezním řízení.

Dovolací soud se ztotožňuje s právním náhledem aprobovaným Ústavním soudem, že odložení trestní věci ve vztahu k poškozenému nemohlo působit retroaktivně v tom smyslu, že by uplatněním práva v rámci trestního řízení nedošlo ke stavení promlčecí doby. Ustanovení § 112 obč. zák. zde i podle Ústavního soudu působí bez ohledu na dodatečné zjištění, že trestní stíhání vlastně z právního hlediska vůbec nebylo zahájeno (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , v němž se Ústavní soud zabýval ústavní stížností ve skutkově zcela identické věci a v němž odkázal na svá předchozí rozhodnutí v těchto případech; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na jeho internetových stránkách, http://nalus.usoud.cz).

Ani další argumentace žalobce (finanční náročnost, snížená vymahatelnost) nepřiměla Nejvyšší soud, aby se od své dosavadní konstantní judikatury odchýlil, a proto Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce jako nepřípustné ( ve spojení s ).

Žalobce se dovolává i do rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. V tomto rozsahu však dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze

v daném rozsahu pro vady dovolání pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu