Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3296/2014

30 Cdo 3296/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce JUDr.V. S., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o přiměřené zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2014, č.j. - 121, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem se dne 15. dubna 2014, č.j. -121, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 38.250,- Kč s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinná zaplatit tuto částku do 15 dnů od právní moci rozsudku a to včetně úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od dne 5. prosince 2012 do zaplacení, jinak odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce (dále jen „dovolatel“) podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“). V něm uvádí, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, když nerespektoval sjednocující Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu a dále dovolatel uvedl, že dosud nebyla vyřešena náhrady nemajetkové újmy nepřiměřeně dlouhým kompenzačním řízením. Dále uvedl, že by se měla vyřešit otázka, zda zvyšování a snižování základní částky působí protikladně. Dovolatel také namítá, že částka měla být zvýšena z důvodu jeho seniorského věku a zdravotního stavu poškozeného, a proto navrhnul, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil, popř. zrušil a věc přikázal jinému soudu.

Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že napadený rozsudek odvolacího soudu netrpí žádnými vytýkanými vadami, pokládá ho za zcela správné, a proto navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , dále jen „ “) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení ve spojení s čl. II. bod 7 ), bez nařízení jednání ( věta prvá ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť otázkami, které dovolatel vymezil ve svém dovolání se již Nejvyšší soud ve své judikatuře zabýval a odvolací soud rozhodnul v souladu se závěry Nejvyššího soudu.

Dovolatel nejprve namítá způsob, jakým byla zhodnocena kritéria pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále „ “). Jelikož se při výpočtu bere v potaz vícero zákonných kritérií, tak případné zvyšování či snižování je řádný způsob výpočtu celkové částky tak, aby bylo posouzení co nejpřiléhavější na konkrétní případ a takový způsob výpočtu je plně přípustný a v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jelikož dovolatel brojí proti celkové přiznané částce, tak dovolací soud konstatuje, že ve svém rozhodnutí ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , uvedl, že tato otázka je dle kritérií až e) především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího.

Navíc v dovolatelově případě byly důvody pro snížení celkové náhrady nemajetkové újmy z důvodu složitosti řízení (srov. i Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 289-290)i z důvodu chování poškozeného. Jestliže odvolací soud nezohlednil věk účastníka, učinil tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu, kdy v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. a tam citované judikatuře vymezil, že osobami v pokročilejším věku nejsou myšleny osoby starší 60 let. Období věku od 60 do 74 let je považováno za rané stáří, zatímco věk nad 75 let za vlastní stáří. Osobami v pokročilejším věku je tedy myšleno osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka. Ani zdravotní stav žalobce soudy obou stupňů nezohlednily, neboť tvrzení o špatném zdravotním stavu účastníka bylo neurčité, dovolatel ho namítal pouze v obecné rovině, a tudíž jeho špatný zdravotní stav nebyl zjevný.

Ani další námitka dovolatele, že by měla být do celkové délky kompenzačního řízení započítávána doba, po kterou žádost o náhradu škody posuzovala žalovaná, nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení Dovolatel totiž ve své žalobě a v dovolání vymezuje rozdílné časové úseky za různá kompenzační řízení, přičemž žalobce svým žalobním návrhem sám určuje, za jaké časové období požaduje odškodnění a soud je tímto žalobním návrhem vázán (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2013, sp. zn. 2760/2012). Přičemž odvolací soud posoudil celkovou délku řízení kompenzačního řízení v souladu s žalobním návrhem dovolatele, tj. za nepřiměřenou délku řízení v řízení vedeném pod sp. zn. .

I poslední námitka dovolatele týkající se úroků z prodlení je irelevantní, neboť odvolací soud mu úroky z prodlení přiznal přesně podle jeho žádosti a plně v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. .

Vzhledem k tomu, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nepodařilo se dovolateli uplatněnými dovolacími důvody založit přípustnost dovolání a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2014

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu