Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2398/2014

23 Cdo 2398/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 14000, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem, se sídlem v Praze 5 – Smíchov, Ostrovského 3, proti žalovaným 1) Š. Č. a 2) L. Č., zastoupeného Mgr., Bc. Arnoštem Špačkem, advokátem, se sídlem v Děčíně I, tř. Čsl. armády 1050/22, o zaplacení 23 946 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. října 2013, č. j. -39, takto:

Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 15. března 2013, č. j. -31, výrokem I. přiznal žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků a výrokem II. neustanovil žalovanému 2) zástupce z řad advokátů.

K odvolání žalovaného 2) do výroku II. citovaného usnesení okresního soudu Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. října 2013, č. j. -39, usnesení okresního soudu ve výroku II. potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání s odkazem na s tím, že má za to, že rozhodnutí krajského soudu spočívá podle na nesprávném právním posouzení věci, jestliže odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu v tom, že se žalovanému 2) neustanovuje advokát. Dovolatel je přesvědčen, že soudy svým nesprávným posouzením mu upřely možnost dát se zastoupit zástupcem z řad advokátů, neboť nemá dostatek finančních prostředků, aby si zajistil advokáta, což vyplývá i z toho, že mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Poukazuje i na to, že soudy nepřihlédly k tomu, že má jen základní vzdělání, zatímco protistrana je zastoupena advokátem. Tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby obě usnesení soudů v dané věci byla zrušena a věc vrácena Okresnímu soudu v Děčíně.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále též jen „ “) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. Sbírky, kterým se mění Sbírky, ve znění pozdějších předpisů).

V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalovaný 2) označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo by dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak.

Dovolatel však žádnou takovou otázku neoznačil. Pouze nesouhlasí s tím, že mu nebyl ustanoven pro řízení před nalézacími soudy zástupce z řad advokátů.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ale dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, pokud žalovanému 2) neustanovil zástupce z řad advokátů, nemůže být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nepřípustné podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2014

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu