Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2152/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti J. U., zastoupeného Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Baškirská 1404/1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2017, č. j. -642, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 6. dubna 2017, č. j. -633.

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení usnesení, neboť má za to, že soud jeho vydáním porušil právo na soudní ochranu zakotvené v d (dále jen " ").

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že krajský soud jeho stížnost zamítl jako opožděnou, neboť třídenní lhůta k podání stížnosti začala běžet ode dne veřejného zasedání (6. dubna 2017), kdy bylo rozhodnutí stěžovateli oznámeno; stěžovatel je však přesvědčen, že lhůta začala běžet až okamžikem doručení opisu usnesení stěžovateli (dne 12. dubna 2017), přičemž stížnost podal 14. dubna 2017. K tomu stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu (

sp. zn.

a

), která se zabývá právě účinky oznámení rozhodnutí buď vyhlášením, anebo doručením.

Předsedkyně senátu 10 To ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázala na odůvodnění napadeného usnesení - podle ní není zatíženo vadou, neboť citovaná judikatura se týká výhradně rozhodnutí o opravném prostředku, které je obligatorně doručováno.

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) a zabývá se pouze takovými pochybeními při aplikaci trestně-procesních předpisů, která mají reálný dopad na základní práva nebo svobody stěžovatele.

Stěžovatel podal stížnost proti usnesení o nařízení výkonu trestu původně podmíněně odloženého, neboť se ve zkušební době neosvědčil, a naopak se dopustil totožné trestné činnosti (zanedbání povinné výživy podle ). Okresní soud v Berouně vyhlásil své usnesení za osobní přítomnosti stěžovatele i jeho obhájkyně; práva podat stížnost proti právě vyhlášenému usnesení stěžovatel nevyužil a lhůtu si ponechal (viz č. l. 630 a 632 spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. ) - podal ji teprve po doručení písemného vyhotovení usnesení (č. l 634 a 637).

Podle § 143 trestního řádu je lhůta k podání stížnosti tři dny od oznámení usnesení. Způsob oznámení upravuje § 137 trestního řádu - podle 1. odstavce se tak stane vyhlášením v přítomnosti toho, komu je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu nepřítomné osobě. Odstavec 4 pak stanoví obligatorní doručení v případě, kdy usnesením bylo rozhodnuto o opravném prostředku; v takovém případě přítomnost adresáta nezakládá účinky oznámení. Právě takové situace, kdy je doručení podle zákona nezbytně nutné, se týká judikatura, na kterou stěžovatel poukázal (obdobně i

sp. zn.

či

).

Vzhledem k větší transparentnosti soudních rozhodnutí je doručována řada usnesení, u nichž to není ze zákona nezbytně nutné. Zákonná úprava je však ve vztahu k počátku běhu lhůty k podání stížnosti jasná a Ústavní soudu v minulosti zasáhl jen v případech, kdy soudy pochybily a jednaly v rozporu se zákonem.

Vzhledem k tomu, že v tomto případě bylo usnesení vyhlášeno v přítomnosti stěžovatele a netýkalo se opravného prostředku, nebylo ex lege nutné je doručovat. Lhůta ke stížnosti proto začala běžet okamžikem vyhlášení usnesení a jak je ze záznamu i z protokolu o jednání soudu patrné, stěžovatel byl seznámen s možností napadnout vyhlášené usnesení stížností - lhůtu si však ponechal. Jeho stížnost podanou až po doručení opisu usnesení tak byla podána po lhůtě, a Krajský soud v Praze ji proto správně zamítl (obdobně viz například usnesení

sp. zn.

, na http://nalus.usoud.cz). Za daného stavu věci Ústavní soud nezjistil, že by stěžovatel byl zkrácen v zaručených právech, jak tvrdí.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu