Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1800/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Miroslava Dokupila, 2) REALITY - X48 CZ, s. r. o., se sídlem nám. 1. máje 1605, Uherský Brod, IČ: 27721418, zastoupených JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem se sídlem Potočná 41/109, Trenčín - Opatová, Slovenská republika, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -34 ze dne 5. 11. 2015 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. , -40 ze dne 10. 3. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usilovali stěžovatelé o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo dotčeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle , d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a že nebyla respektována rovnost práv účastníků soudního řízení ve smyslu y. Stěžovatelé v návaznosti na to požádali o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále též "vrchní soud") č. j. , -40 ze dne 10. 3. 2016.

Z ústavní stížnosti a z přiložených podkladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel 1) je dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. . Toto řízení bylo zahájeno na základě návrhu společnosti PERFECT INVEST, a. s. (dále jen "vedlejší účastnice").

Žalobou podanou dne 27. 10. 2015 u krajského soudu se oba stěžovatelé domáhali určení neexistence právního vztahu ze smlouvy o úvěru č. 100211 uzavřené dne 4. 1. 2011 mezi vedlejší účastnicí jako věřitelem, stěžovatelem 1) jako dlužníkem a stěžovatelkou 2) jako ručitelem. Dle jejich názoru vyplývala věcná a místní příslušnost krajského soudu z ustanovení , ve spojení s , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud navzdory tomu přijal usnesení č. j. -34 ze dne 5. 11. 2015, v němž vyslovil svou věcnou nepříslušnost s dovětkem, že věc za tím účelem předkládá nadřízenému vrchnímu soudu.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. , -40 ze dne 10. 3. 2016 bylo posléze rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Třebíči. Vrchní soud se ztotožnil s názorem krajského soudu, že v posuzované věci se nejedná o incidenční spor podle , neboť není vyvolán insolvenčním řízením, a současně ani o jiný spor podle nebo , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jenž by zakládal věcnou příslušnost krajských soudů.

Stěžovatelé s postupem obecných soudů nesouhlasili, pročež se obrátili na Ústavní soud. V ústavní stížnosti uvedli, že v rámci insolvenčního řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. vznesl stěžovatel 1) dne 14. 12. 2015 námitku podjatosti vůči senátu 2 VSOL vrchního soudu ve složení JUDr. Helena Myšková, JUDr. Vojtěch Brhel a Mgr. Martin Hejda, tj. vůči totožnému senátu, který vydal usnesení napadené nyní projednávanou ústavní stížností. Stěžovatelé měli pak za to, že vrchní soud, resp. uvedený senát měl vyčkat s řešením věcné příslušnosti, dokud nebude rozhodnuto o námitce podjatosti.

Stěžovatelé se dále ohradili proti závěru vrchního soudu, že nejde o incidenční spor ve smyslu . Podle nich z citovaného ustanovení nikterak nevyplývá, že by spor musel být vyvolán insolvenčním řízením, přičemž opačné tvrzení vrchního soudu považují za ničím nepodložené, svévolné dotváření práva. Stěžovatelé k tomu podotkli, že i kdyby skutečně bylo nutné, aby spor byl vyvolán insolvenčním řízením, v jejich případě tato podmínka byla splněna, neboť k podání určovací žaloby došlo v důsledku přihlášení pohledávky vedlejší účastnice, pramenící ze sporné úvěrové smlouvy, do insolvenčního řízení. Dle přesvědčení stěžovatelů bylo tak rozhodnutím o věcné příslušnosti okresního soudu, mimo jiné, dotčeno i jejich právo na zákonného soudce.

Ústavní soud přezkoumal námitky stěžovatelů i obsah napadených soudních aktů, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud úvodem předesílá, že se totožnou argumentací, uplatněnou v řízení s týmiž účastníky a za téhož právního i skutkového stavu jako v nyní projednávané věci, zabýval v usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 12. 2017. Při té příležitosti konstatoval "správnost závěrů vrchního soudu i krajského soudu, že nejde o incidenční spory podle či jiné spory podle Rovněž je třeba odmítnout tvrzení stěžovatele, že z nevyplývá potřeba naplnění předpokladu vyvolání sporu insolvenčním řízením. definuje incidenční spory v . Podle něj platí, že incidenčními jsou spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon. Již ze samotné zákonné definice je tedy zřejmé, že incidenční spor musí být vyvolán insolvenčním řízením."

K poukazu stěžovatele, že mělo být nejprve rozhodnuto o námitce podjatosti, pak Ústavní soud dodal: "Podle platí, že po podání námitky lze v řízení učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. K aplikaci uvedeného pravidla však nesmí dojít na úkor hospodárnosti řízení, stejně tak námitka nesmí být účastníky zneužívána jako překážka rozhodnutí. Proto je na uvážení soudu, které úkony označí jako neodkladné. Ústavní soud již dříve uvedl, že za neodkladné úkony se považují ty, které je třeba dokončit, aby předchozí činnost soudu nebo účastníků nebyla zmařena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2009

sp. zn.

). Lze proto mezi ně řadit také procesní rozhodnutí, např. o věcné příslušnosti. Bude-li po takovém rozhodnutí námitce podjatosti vyhověno, může se účastník domáhat ochrany svých práv opravnými prostředky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2012 sp. zn. )."

Ústavní soud nemá ani v posuzované věci žádný důvod se od citovaných závěrů odchýlit. Jelikož z výše uvedeného vyplývá, že argumentům obsaženým v ústavní stížnosti nelze přisvědčit, je možno uzavřít, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů nedošlo.

Za daných okolností Ústavní soud postupoval dle a předloženou ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Společně s ní odmítl i návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí vrchního soudu, neboť ten - jakožto návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu