Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2995/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti L. K., zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2017, č. j. -146, Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2016, č. j. -1866, a proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 14. ledna 2016, č. j. -1760, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho práva zaručená v , 36 a 39 d.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Blansku byl stěžovatel shledán vinným pro pomoc přečinu pojistného podvodu podle k , a odsouzen k peněžitému testu ve výši 30 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v jeho případě nastal "téměř učebnicový" extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy - podle skutkové věty k úrazu nedošlo, podle odůvodnění rozsudku však ano. Uvedený "nonsens" konstatoval i státní zástupce, který uvedl, že výrok je do jisté míry nesprávný, nejde však o vadu, která by se dotýkala odpovědnosti obviněného. Stěžovatel je však přesvědčen, že nejde o formální vadu, ale o stěžejní konflikt mezi provedenými důkazy a právními závěry. Připouští, že byly zadány nepravdivé údaje ohledně času a místa vzniku úrazu, nejde ale o podstatnou okolnost. Ve věci absentuje obligatorní náležitost, kterou je příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. K tomu stěžovatel odkazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

, jakož i Nejvyššího soudu č. j. -27, a požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR); není proto běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se Ústavní soud zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy.

Podle ustanovení se ten, kdo při uplatnění práva na pojistné plnění z pojištění uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, dopustí pojistného podvodu. Stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že zadal nepravdivé údaje, nepovažuje to však za tak závažné pochybení, zejména ve srovnání s rozporem výroku a odůvodnění rozsudku. Z rozsudku Okresního soudu v Blansku se přitom podává, "..., že úraz, jak je popsaný v oznámení pojistné události, se nestal..."; i Nejvyšší soud přitom konstatoval podstatný rozdíl mezi skutečným významem citované věty, a tím, jak ji prezentuje stěžovatel.

Stěžovatel tak v ústavní stížnosti vyjádřil svůj nesouhlas se závěry, k nimž obecné soudy v jeho věci dospěly, jde však o pouhou polemiku, která není sama o sobě způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Soudy se věcí zjevně zabývaly, aniž by zasáhly do zaručených práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítá. Nalézací soud na základě provedených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, odvolací i dovolací soud pak provedly přezkum v dostatečném rozsahu; soudy přitom postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu