Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3743/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Nexhmi Cakiqi, t. č. ve Vazební Věznici Praha Pankrác, zastoupený Mgr. Petrem Hulánem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel se jí domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím samotným (jakož i řízením, jež mu předcházelo) bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou ochranu podle a násl. d (dále jen " "), právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a podle písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Napadeným rozhodnutím byl podle stěžovatele porušen rovněž zákaz svévole podle y a y a a y.

2. Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 1. 2017. Ke stěžovatelově opakované žádosti o propuštění ze dne 10. 7. 2017 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , tak, že přijetí peněžité záruky za náhradu vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu je přípustné a její výše se stanovuje na částku 200.000 Kč.

3. K odvolání státní zástupkyně však rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením tak, že rozhodnutí obvodního soudu zrušil. Stížnost státní zástupkyně totiž byla městskému soudu předložena k rozhodnutí poté, kdy v trestní věci stěžovatele již byla dne 14. 8. 2017 podána obžaloba. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 4. 2007, usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 8. 2007 nebo rozsudek z 5. 10. 2011, sp. zn. 68/2011] je za takového stavu příslušným k rozhodnutí o vazbě soud, který zároveň rozhoduje o podané obžalobě. Vzhledem k tomu, že předsedkyně senátu, který je příslušný k rozhodnutí o podané obžalobě, městskému soudu sdělila, že si přeje stěžovatele ponechat ve vazbě a vzhledem k tomu, že rozhodnutí městského soudu je za této situace čistě formální a jde spíše o rozhodnutí administrativního charakteru, a to s ohledem na absenci věcné příslušnosti městského soudu, rozhodl městský soud o stížnosti státní zástupkyně pouze tak, že napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušil. Nevyhověl tak návrhu státní zástupkyně, aby po zrušení napadeného usnesení sám rozhodl, že se zamítá žádost stěžovatele o propuštění z vazby a že se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť k takovému rozhodnutí již není věcně příslušný.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že vzhledem k jeho sociálnímu zázemí v České republice - byť se narodil v Kosovu - vůbec nejsou dány důvody pro uvalení vazby. Nadto oba soudy v řízení o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby neprojednaly žádost stěžovatele náležitě rychle, čímž postupovaly v rozporu se stěžovatelem v ústavní stížností citovanou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a existenci vazebního důvodu dostatečně neodůvodnily.

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud tak o ní může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podané podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

6. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud totiž posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. V prvé řadě je třeba konstatovat, že stěžovatelova stížnostní argumentace se s odůvodněním ústavní stížností napadeného usnesení zcela míjí.

8. Rovněž Ústavní soud v souladu se svou judikaturou [srov. shora citované usnesení

sp. zn.

] totiž musí konstatovat, že po podání obžaloby nastalá procesní situace překáží tomu, aby stížnostní soud - zde senát 44 To Městského soudu v Praze - mohl věcně rozhodovat. Orgánem příslušným k rozhodnutí o vazbě se stal příslušný senát Obvodního soudu pro Prahu 4. Z uvedeného lze učinit závěr, že po podání obžaloby již v dané věci doposud není příslušný soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 posuzující žádost stěžovatele o propuštění z vazby ve stádiu přípravného řízení, tedy před podáním obžaloby. Z výše uvedeného vyplývá, že i kdyby Ústavní soud ústavní stížností napadené usnesení městského soudu zrušil, nebyl by zde orgán, jenž by o stížnosti stěžovatele mohl znovu rozhodovat.

9. Ústavní soud se proto omezil na posouzení mezí ústavnosti v napadeném usnesení Městského soudu v Praze. Z tohoto rozhodnutí je patrné, že městský soud dospěl k závěru, že v důsledku podání obžaloby přestal být soudem příslušným pro rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí, jež bylo vydáno v rámci přípravného řízení. Tato situace již byla Ústavním soudem řešena kromě shora citované věci také např. v usnesení ze dne 3. 3. 2004,

sp. zn.

. V tomto rozhodnutí odkázal Ústavní soud na řešení dané problematiky ze strany obecných soudů a konstatoval, že uvedená řešení, resp. následně vzniklý stav, sám o sobě nemusí obecně představovat porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, protože ta jsou chráněna tím, že soud po podání obžaloby je povinen o vazbě rozhodnout.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

11. Jelikož Ústavní soud o právě projednávané ústavní stížnosti rozhodl v nejkratším možném termínu, pozbylo tím posouzení návrhu na její projednání mimo pořadí dle smyslu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2017

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu