Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3013/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., t.č. ve Věznici Rýnovice, zastoupeného Mgr. Petrem Filippi, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. června 2017 č. j. -2997 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. července 2017 č. j. -3039, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel podal 25. září 2017 ústavní stížnost, ve které namítá, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce podle d (dále jen "").

2. Napadenými usneseními byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení týkající se jeho odsouzení v předchozím řízení u Okresního soudu v Děčíně. Stěžovatel v něm navrhoval obnovu řízení, protože zjistil, že v průběhu původního řízení rozhodoval přísedící, který neměl být podle rozvrhu práce přidělen do senátu, který stěžovatele odsoudil. V této skutečnosti stěžovatel spatřuje porušení svého práva na zákonného soudce.

II.

3. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

5. Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016).

6. Obnova řízení spočívá v tom, že vyjdou najevo faktické skutečnosti, které nebyly dříve známé a které mohou odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu (srov. § 278 odst. 1 trestního řádu). Tyto nové skutečnosti tak musí být způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí o vině či trestu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II a III. 7. vyd. C. H. BECK: Praha, 2013, § 278, bod 5). Tento názor je v souladu s judikaturou Ústavního soudu, dle které "ne každá nová skutečnost či důkaz jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu" [usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 4. 2004 (U 19/33 SbNU 409); podobně nález

sp. zn.

ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89)]. Obecné soudy se věnovaly konkrétním namítaným důvodům a došly k názoru, že i pokud rozhodoval nesprávně obsazený senát, tak to samo o sobě nemůže mít vliv na rozhodnutí o vině či trestu. Stěžovatel s tímto názorem ve své stížnosti nijak nepolemizuje; ani Ústavní soud ji neshledává jako zasahující do základních práv stěžovatele, zejména pokud stěžovatel měl možnost v původním řízení namítat to, že daný přísedící neměl rozhodovat v jeho případu podle rozvrhu práce. Ústavní soud proto stěžovatelově námitce nemohl vyhovět.

7. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 19. prosince 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu