Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3425/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti L. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Michalem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1013, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2017, č. j. -148, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), brojí stěžovatel proti usnesení, jímž jej měl Nejvyšší soud zkrátit v právu zaručeném v y ČR a v a 37 odst. 2d. Napadeným usnesením Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že výzvou Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2017, č. j. -143, která byla do věznice doručena dne 14. června 2017, jemu osobně až dne 17. června 2017, mu byla stanovena lhůta ke zvolení zástupce pro dovolací řízení v trvání 20 dnů. Proto se obrátil na Českou advokátní komoru, která mu dne 29. června 2017 ustanovila advokáta, ten kontaktoval stěžovatele, který dne 4. července 2017 udělil a zaslal plnou moc advokátovi. Zástupce se u Nejvyššího soudu seznámil se spisem a dne 20. července 2017 podal dovolání doplněné o náležitosti dříve absentující; dne 6. září 2017 bylo zástupci doručeno napadené usnesení. Stěžovatel má za to, že jeho práva byla porušena tím, že s ohledem na výše uvedené okolnosti mu nebylo umožněno podat řádné dovolání včas (do 4. července 2017), a proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu o zastavení řízení zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ústavní stížnosti, napadeného usnesení i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2017, č. j. -149 (ve věci vedené pod

sp. zn.

), se podává, že Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 26. dubna 2016, č. j. -61, zamítl návrh stěžovatele (povinného) na zastavení exekuce; Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. srpna 2016, č. j. -83, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním; vzhledem k tomu, že nebyl právně zastoupen, vyzval jej nalézací soud k odstranění tohoto nedostatku (usnesení ze dne 22. listopadu 2016, č. j. -92). Stěžovatel vady neodstranil, ale požádal o ustanovení zástupce, což Okresní soud v Jičíně zamítl usnesením ze dne 24. ledna 2017, č. j. -117, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2017, č. j. -125 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. března 2017). Proti usnesením podal stěžovatel dovolání; s ohledem na povinné právní zastoupení vyzval Nejvyšší soud stěžovatele usnesením č. j. -143 k zajištění právního zástupce ve lhůtě 20 dní. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě vyčtený nedostatek neodstranil a Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. srpna 2017, č. j. -148, zastavil řízení o dovolání proti usnesením o zastavení exekuce, usnesením z téhož dne, č. j. -149, zastavil řízení o dovolání proti usnesením o neustanovení zástupce.

Z uvedeného je patrné, že stěžovatel byl o nezbytnosti právního zastoupení pro řízení před Nejvyšším soudem informován již v době, kdy podal první dovolání v řízení o zastavení exekuce a kdy jej nalézací soud usnesením ze dne 22. listopadu 2016 vyzval k odstranění nedostatku dovolání. Stěžovatel si tak byl nezbytnosti zastoupení pro řízení před Nejvyšším soudem vědom, přesto stále nezastoupen podával další dovolání; proto nelze považovat postup Nejvyššího soudu za zásah do práva na právní pomoc či na spravedlivý proces. Stěžovatel měl řadu měsíců povědomí o nezbytnosti zajistit si zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem a jeho zástupce určený Českou advokátní komorou mohl již dne 29. 6. 2017, tedy více než měsíc před vydáním napadeného rozhodnutí, a ve lhůtě, která skončila 4. 7. 2017, avizovat dovolacímu soudu, že je stěžovatel zastoupen.

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti a nikoliv dalším stupněm obecných soudů; jeho náplní je přezkoumat, zda v řízení před nimi nedošlo k zásahu do zaručených práv. V projednávaném případě se tak nestalo, a proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu