Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 145/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Flašky, zastoupeného JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, AK se sídlem Sokolovská 47/43, Praha 8 - Karlín, proti postupu Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, expozitury Hradec Králové, v trestním řízení vedeném proti stěžovateli, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V ústavní stížnosti stěžovatel napadá postup orgánů činných v trestním řízení a namítá, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na vyjádření se ke všem prováděným důkazům a projednání věci bez zbytečných průtahů dle y a v Úmluvy, právo na poskytnutí času a možnosti k přípravě obhajoby dle v y a písm. b) Úmluvy, právo na dodržení zásady "nullum crimen sine lege" dle y a Úmluvy. Požaduje, aby Ústavní soud nálezem Nejvyššímu státnímu zastupitelství, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu SKPV, expozituře Hradec Králové, zakázal, aby v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele pokračovaly, a přikázal jim, aby obnovily stav před porušením.

2. Stěžovatel je v současné době trestně stíhán pro zločin pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, spáchaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to v souvislosti s veřejnou zakázkou "Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem".

3. Stěžovatel v průběhu trestního řízení namítal jeho nedostatky u příslušných orgánů činných v trestním řízení. Posledním prostředkem k ochraně práva je v dané věci provedený dohled Nejvyššího státního zastupitelství podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, ze dne 10. 11. 2016 o závěrech provedeného dohledu bylo stěžovateli doručeno dne 14. 11. 2016.

4. Stěžovatel v podrobně koncipované ústavní stížnosti zejména popisuje dle jeho názoru závažné nedostatky v činnosti orgánů činných v trestním řízení. Jedná se zejména o problematiku prostudování trestního spisu, kde namítá nedostatečně vymezený časový prostor pro jeho obhájce, když trestní spis má cca 20 tis. stran a k tomu množství elektronických dat, nedostatky ve spisovém materiálu (nové dokumenty, pozměněné dokumenty, nečitelnost apod.), nedostatky týkající se vyčíslení způsobené škody atd. Dozorovému a dohledovému orgánu pak stěžovatel vyčítá nedostatečné vypořádání se s jeho námitkami.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a ústavní stížnost je přípustná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ") a contrario], neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

) či jeho majetek za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí (mezi mnohými srov. např. nález

sp. zn.

, usnesení

sp. zn.

,

,

,

a další, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní a obvykle v přijatelné lhůtě nezhojitelná. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

8. Maje na zřeteli shora uvedené limity přezkumu, Ústavní soud porušení ústavních práv a svobod stěžovatele neshledal. Námitky stěžovatele většinově směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení, kterým stěžovatel vytýká několik pochybení zejména z pozic podústavního práva. V této souvislosti však Ústavní soud musí připomenout, že postup orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení a aplikace jiných než ústavních předpisů při řešení konkrétních případů jsou primárně jejich záležitostmi. Ústavní soud v jejich jednání, které stěžovatel napadá ve své ústavní stížnosti, neshledává taková pochybení, která by dosahovala intenzity potřebné k jeho zásahu do tak rané fáze trestního řízení.

9. Je třeba upozornit na to, že Ústavní soud není a nemůže být dalším dohledovým orgánem nad dodržováním zákonnosti trestního řízení. Tento úkol zastávají ty orgány, jež jsou k tomu zmocněny trestním řádem a zákonem o státním zastupitelství. Úloha Ústavního soudu je v této fázi řízení omezena pouze na takové excesy, jež jsou svou povahou způsobilé citelně zasáhnout do základních práv obviněného.

10. Ústavní soud musí vycházet ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Proto se řídí požadavkem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, zejména jestliže dosud nebylo meritorně rozhodnuto a příslušné řízení stále probíhá. Ústavní soud má pravomoc především k přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž (případnou) protiústavnost již nelze napravit procesními prostředky, které vycházejí z příslušných procesních norem. Ústavní soud ostatně vycházel i ze skutečnosti, že pokud má stěžovatel za to, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, bude mít i v dalším průběhu trestního řízení ještě dostatek možností ke zjednání nápravy tvrzených pochybení.

11. Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle . K návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci Ústavní soud uvádí, že k tomuto postupu neshledal důvod, a to s ohledem na projednávanou problematiku.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu