Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3170/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společností a) Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/79, a b) Traffictrade s. r. o. se sídlem v Karlíku, Zahradní 339, zastoupených Mgr. et Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, č. j. -1209, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2016, č. j. -1136, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obecné soudy v dané věci rozhodovaly na různých stupních opakovaně v důsledku úspěšně podaných řádných i mimořádných opravných prostředků; nyní přezkoumávaná část řízení se týká pouze otázky náhrady nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 8. 2016, č. j. -1136, uložil stěžovatelkám, aby nahradily insolvenční správkyni JUDr. Šárce Veskové rovným dílem náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 819 584 Kč; dospěl k závěru, že vedlejší účastnice vzala žalobu zpět, jelikož stěžovatelka b) dne 15. 2. 2013 dobrovolně předmět sporu (vozidlo) vydala. Odvolací soud uzavřel, že žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatelky b), která tak procesně zavinila zastavení řízení ( ). Stěžovatelka a) v řízení podporovala stěžovatelku b), a soud proto uložil povinnost k náhradě nákladů řízení oběma solidárně. Výši nákladů řízení určil odvolací soud podle , advokátního tarifu.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu usnesením ze dne 1. 8. 2017, č. j. -1209, změnil tak, že stěžovatelky jsou povinny nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 758 297 Kč. Změnu odůvodnil dovolací soud tím, že odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení pro dovolací řízení zástupcem, který účastníka v dané věci zastupoval i v řízení před soudem prvního a druhého stupně, není účelně vynaloženým nákladem.

Proti napadeným usnesením se stěžovatelky brání včas podanou ústavní stížností a namítají porušení svých ústavních práv na ochranu vlastnictví podle a 4 a na spravedlivý proces podle d ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení spatřují v tom, že obecné soudy dostatečně neposoudily důvodnost podané žaloby a uložily stěžovatelkám povinnost nahradit náklady řízení, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že zastavení řízení nezavinily a že tak byly protiústavně dotčeny na svém majetku.

Stěžovatelky napadají pouze výroky rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení. Do nákladového rozhodování však Ústavní soud zásadně nezasahuje, neboť samotný "spor" o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující přijetí závěru o porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení získá ústavněprávní dimenzi až v případě, kdy postup soudu vybočuje z pravidel upravujících řízení. Výrok o nákladech řízení musí být založen na věrohodné a logické úvaze soudu, která je řádně odůvodněna a má oporu v průběhu řízení (viz nález ze dne 28. 6. 2007,

sp. zn.

).

Stěžovatelky v této věci nevznesly žádné zásadní ústavně právní námitky, které by svědčily o porušení ústavních práv; ve své podstatě jen dále polemizují a nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost ovšem neodůvodňuje vydání kasačního nálezu Ústavního soudu - z předestřených námitek nevyplývá, že by stěžovatelkám byla upřena jakákoliv ústavně chráněná práva.

Výroky obecných soudů, které se opakovaně a pečlivě otázkou náhrady nákladů řízení v této věci zabývaly, mají oporu v průběhu řízení, jsou dostatečně odůvodněné, založené na logické úvaze. Obecné soudy přezkoumatelným a dostatečným způsobem zhodnotily, kdo z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a komu tak mají uložit povinnost k náhradě nákladů podle - v takovém postupu a rozhodnutí nelze spatřovat porušení žádných ústavních práv. V daném případě nebyl porušen ani princip legitimního očekávání stěžovatelek a rovněž použití advokátního tarifu pro výpočet nákladů právního zastoupení je v této konkrétní věci rozumně vysvětleno.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu