Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3092/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti PLESOLAR s.r.o., se sídlem Vídeňská 172, Vestec, zastoupené Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2017 č. j. -106, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti s odvoláním na porušení a d (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 24. 4. 2017 č. j -74 ve věci žalobkyně PLESORAL s.r.o. (dále "žalobkyně" nebo také "stěžovatelka"), za níž jedná soudem ustanovený (hmotněprávní) opatrovník obchodní společnosti, proti žalované Sea Holding, a.s. (dále jen "žalovaná"), o vydání účetních dokladů, zastavil řízení. Důvodem byla skutečnost, že žalobkyně, jejímž jménem jednal jednatel Josef Paul (jeden ze tří jejích společníků; dále jen "jednatel"), vzala před započetím jednání žalobu zpět. Jednatel byl podle výpisu z obchodního rejstříku oprávněn jednat za žalobkyni. Soud konstatoval, že zpětvzetí žaloby učinila osoba k tomu oprávněná a s ohledem skutečnost, že tak učinila ještě před započetím jednání, nezkoumal ani, zda s tímto procesním úkonem souhlasí žalovaná ( a odst. 4 ).

Městský soud v Praze napadeným usnesením zastavil odvolací řízení. Dovodil, že (hmotněprávní) opatrovník žalobkyně není k podání odvolání v této věci subjektivně legitimován, neboť v řízení před soudem není oprávněn jednat jejím jménem. Odvolací soud zdůraznil, že jednatel, který vzal žalobu o vydání účetních dokladů zpět, je samostatně jednajícím jednatelem žalobkyně, zatímco soud při jmenování opatrovníka (§ 165 odst. 2 o. z.) omezil jeho funkci přesně specifikovaným účelem. Městský soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. zejména usnesení sp. zn. a ) a připomněl, že jmenování opatrovníka je z povahy věci opatřením dočasné povahy, které trvá po dobu, než budou valnou hromadou zvoleni noví jednatelé (§ 487 odst. 2 o. z.) a poté jeho funkce bez dalšího zaniká. Jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. je dočasným a krajním řešení (ultima ratio) a je nástrojem ochrany veřejného zájmu. V souzené věci byl rozsah činnosti opatrovníka rozhodnutím, kterým byl ustanoven, konkretizován, přičemž uplatňování právních nároků opatrovance (žalobkyně) u soudu do jeho činnosti zahrnuto nebylo a s ohledem na to, že rozsah činnosti opatrovníka je třeba vykládat restriktivně, tak ani být nemohlo. Odvolací soud proto - stejně jako soud prvního stupně - uvedl, že jednatel byl oprávněn podáním ze dne 22. 9. 2016 jednat jménem žalobkyně a vzít žalobu zpět. Městský soud proto uzavřel s tím, že odvolací řízení pro neodstranitelný nedostatek jeho podmínek [v podobě oprávnění (pověření) opatrovníka žalobkyně k jednání jejím jménem v tomto řízení] zastavil.

Stěžovatelka poukázala na konkrétní skutkové okolnosti souzené věci a uvedla, že opatrovník byl soudem ustanoven právě proto, aby ochránil všechny její zájmy (mimo jiné i její majetek a vlastnické právo k němu) a nelze souhlasit s tím, aby opatrovník nebyl oprávněn vymáhat její nárok u soudu. Tato okolnost by omezovala jeho působnost obstarávat záležitosti opatrované osoby.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Výkon jeho pravomoci přichází v úvahu pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku; taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. "běžné" nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžuje vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí a interpretační libovůlí (srov. např. nález

sp. zn.

).

V kontextu dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn výklad běžného zákonodárství s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip omezení posuzovat pouze tehdy, jestliže by aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté y (srov. např. nález

sp. zn.

).

Nic takového však v souzené věci dovodit nelze. Soudy aplikovaly adekvátní právo a jeho použití náležitě odůvodnily. Jedná se o výše připomenutou argumentaci Obvodního soudu pro Prahu 4 a především Městského soudu v Praze (srov. také odkazy na citovaná ustanovení a uvedenou judikaturu), k níž Ústavní soud nemá v zásadě co dodat.

Ústavnímu soudu proto nezbývá než zopakovat, že pouhý nesouhlas, resp. polemika se závěry zastávanými civilními soudy, které se opírají o známou a běžně používanou judikaturu, nemůže sám o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a tedy ani porušení základních práv. Ústavní soud usuzuje, že se jej stěžovatelka snaží postavit do pozice další soudní instance, která bude reflektovat její opakované výtky, jež Městský soud v Praze již přesvědčivě popřel. Ústavní soud však není povolán k tomu, aby stěžovatelce opětovně připomínal podstatnou argumentaci civilních soudů, kterou sám z hlediska ústavnosti akceptuje. Jejich argumentaci považuje za logickou, jasnou, přesvědčivou a tedy i z ústavněprávního hlediska za plně akceptovatelnou.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu