Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2962/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti E. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Plzeň, náměstí Republiky 2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 8. 2017 č. j. -171, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Usnesením Okresního soudu Plzeň-Město ze dne 29. 5. 2017 sp. zn. bylo rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení a vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. . V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení Okresního soudu Plzeň-město. Dále navrhuje, aby Ústavní soud přiznal ústavní stížnosti odkladný účinek.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel uvádí, že ve stížnosti, kterou podal proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město, uvedl, že ji podrobně odůvodní po doručení písemného vyhotovení usnesení, přičemž jeho obhájce usnesení obdržel prostřednictvím datové schránky až dne 10. 9. 2017, a to společně s napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni. Porušení práva na spravedlivý proces pak stěžovatel shledává v tom, že jeho obhájci nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno, takže mu bylo znemožněno se k němu vyjádřit a zpochybnit závěry tohoto soudu. Krajský soud tak o stížnosti stěžovatele rozhodoval v situaci, kdy neznal jeho stížnostní argumenty. V důsledku toho pak podle názoru stěžovatele není napadené usnesení řádně odůvodněno.

Krajský soud v Plzni ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v dané věci soud prvního stupně stěžovateli v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 trestního řádu oznámil své usnesení vyhlášením v jeho přítomnosti. Stěžovatel tak byl seznámen s argumenty soudu prvního stupně. Krajský soud v Plzni dále připomněl, že podle pokud podmíněně odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, lze podmíněné odsouzení ponechat v platnosti jen výjimečně, přičemž žádné takový výjimečné okolnosti v posuzované věci neexistovaly. Tento soud rovněž zdůraznil, že soud je podle § 181 odst. 2 trestního řádu povinen postupovat tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k vyřízení věci. Protože usnesení soudu prvního stupně bylo stěžovateli oznámeno 29. 5. 2017 a Krajský soud v Plzni o stížnosti rozhodl 17. 8. 2017, měl stěžovatel dostatek času, aby stížnostnímu soudu sdělil všechny své argumenty. Krajský soud v Plzni uzavřel, že podle jeho názoru nedošlo k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Ústavní soud se seznámil s obsahem vyžádaného trestního spisu, zvážil argumentaci stěžovatele, vyjádření účastníka, obsah napadeného rozhodnutí a dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí ostatních soudů. Jim přísluší, aby zkoumaly a posoudily, zda existují podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení, která představují porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Zejména pak pokud by závěry trestních soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Svou jedinou námitku stěžovatel odvíjí od skutečnosti, že jeho obhájci bylo usnesení Okresního soudu Plzeň-město, jímž bylo rozhodnuto o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, doručeno až poté, co Krajský soud v Plzni rozhodl o jeho stížnosti, takže stěžovatel nedostal příležitost argumentačně reagovat na usnesení soudu prvního stupně. Ústavní soud však této námitce nemůže přisvědčit.

Podle ustanovení § 137 odst. 1 trestního řádu se usnesení oznamuje buď vyhlášením v přítomnosti toho, komu je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Oznámení výhradně formou doručení opisu usnesení je přitom ustanovením § 137 odst. 4 trestního řádu vyžadováno toliko v případech, kdy bylo usnesením rozhodnuto o opravném prostředku, což však na danou věc nedopadá.

Z vyžádaného trestního spisu vyplývá, že usnesení Okresního soudu Plzeň-město bylo vyhlášeno v rámci veřejného zasedání konaného dne 29. 5. 2017, přičemž podle protokolu byl přítomen jak sám stěžovatel, tak jeho obhájce. Je tedy zřejmé, že usnesení Okresního soudu Plzeň-město bylo stěžovateli doručeno plně v souladu s § 137 odst. 1 trestního řádu.

Jestliže stěžovatel uvádí, že v rámci své stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně nemohl adekvátně reagovat na důvody, o něž bylo opřeno a které byly v konkrétní formě uvedeny až v písemném vyhotovení tohoto usnesení, Ústavní soud toto jeho tvrzení považuje za účelové. Z vyžádaného trestního spisu totiž vyplývá, že opis usnesení Okresního soudu Plzeň-město byl stěžovateli listovní zásilkou doručen dne 23. 6. 2017. Stěžovatel měl tedy dostatek času, aby se seznámil s úplnou argumentací soudu prvního stupně a aby na ni reagoval doplněním podané stížnosti.

V neposlední řadě pak Ústavní soud podotýká, že napadené usnesení Krajského soudu v Plzni je dostatečně a kvalitně odůvodněno, jsou z něj zřetelně patrné rozhodující důvody, na základě kterých se soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Krajský soud v Plzni navíc v usnesení výslovně uvedl, že bude reagovat na to, co stěžovatel považoval za důležité ve své výpovědi učiněné v rámci veřejného zasedání před soudem prvního stupně. V odůvodnění napadeného usnesení se tak Krajský soud v Plzni vypořádal se všemi okolnostmi, na které chtěl stěžovatel - podle svého tvrzení obsaženého v ústavní stížnosti - poukázat v rámci doplnění své stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, tedy s osobními poměry stěžovatele, jeho pracovní činností, řešením problémů s alkoholem či výkonem trestu obecně prospěšných prací. Ani v samotné ústavní stížnosti stěžovatel neuvádí žádnou konkrétní okolnost, se kterou se Krajský soud v Plzni v napadeném usnesení nevypořádal.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ve smyslu st. .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu