Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3451/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2017 č. j. -76, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Jaroslavy Labajové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, a to s tvrzením, že jím byl porušen princip legitimního očekávání a zásada právní jistoty, jakož i princip rovnosti v právech, resp. rovnosti před zákonem, právo na spravedlivý proces, princip zákazu restitutio in integrum v exekučním řízení a také principy, že práva náležejí bdělým a že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanoveným zákonem, a způsobem, který zákon stanoví.

2. Napadeným usnesením zrušil Nejvyšší soud jako soud dovolací usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 25. 1. 2017 č. j. -56 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 11. 2016 č. j. -42, kterými nebylo vyhověno návrhu vedlejší účastnice na zastavení (již skončené exekuce), která byla nařízena na majetek vedlejší účastnice jako povinné podle rozhodčího nálezu JUDr. Evy Vaňkové ze dne 31. 8. 2010 č. j. Va 11-28/2010-11, a to k uspokojení stěžovatelčiny pohledávky ve výši 68 425 Kč s příslušenstvím, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud odmítl jako nesprávný závěr odvolacího soudu, že po vymožení plnění z exekučního titulu i nákladů exekuce se nelze věcně zabývat návrhem na zastavení exekuce odůvodněným okolnostmi, jež se opírají o .

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že si je vědoma toho, že ji podává za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno, současně však navrhla, aby Ústavní soud postupoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy. Má zde totiž být naléhavá potřeba ústavně konformní interpretace otázky možnosti zastavení již vymožené a skončené exekuce, protože se týká celé řady dalších sporů, resp. osob, a Ústavní soud se k této ústavněprávní otázce, kterou stěžovatelka označuje za zásadní a naléhavou, neměl možnost vyjádřit.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a 2 ), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Stěžovatelka si je vědoma toho, že v souzené věci je ústavní stížnost podle výše uvedeného ustanovení nepřípustná, neboť řízení o návrhu vedlejší účastnice dosud nebylo pravomocně skončeno, resp. dále probíhá a stěžovatelka v něm dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon dává k dispozici. Z toho důvodu také navrhla, aby Ústavní soud její (jinak nepřípustnou) ústavní stížnost projednal, přičemž vyjádřila názor, že jsou pro to splněny podmínky stanovené v .

7. Ústavní soud však podle uvedeného ustanovení postupovat nemohl, protože na zde vzniklou procesní situaci nedopadá. V daném soudním řízení Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení, takže právně neexistuje žádné, natož pak pravomocné rozhodnutí o právech a povinnostech účastníků řízení [srov. i ], resp. z ničeho neplyne, že by takové rozhodnutí již (míněno po zmíněné kasaci) bylo vydáno a že by tak stěžovatelka mohla volit, zda svá ústavně zaručená základní práva či svobody bude (nejprve) bránit cestou opravných prostředků v rámci soustavy obecných soudů anebo zda se obrátí s ústavní stížností rovnou na Ústavní soud, samozřejmě s tím rizikem, že nebude-li shledáno naplnění podmínek , tento soud ji věcně neprojedná.

8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2017

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj