Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2490/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Dagmar Bílkové, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem Křížová 18, 603 00 Brno, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2017, č. j. -549, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. července 2015, č. j. -475, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. listopadu 2013, č. j. -229, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že v řízení rozhodoval nezákonný soudce ve smyslu d (dále jen ""), čímž bylo porušeno i právo na spravedlivý proces podle y, resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. listopadu 2013, č. j. -229, uložil žalovaným [stěžovatelka vystupovala v řízení jako žalovaná 4)] zaplatit žalobkyni částku 8 872 873,90 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

3. K odvolání žalovaných 4) a 5) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. července 2015, č. j. -475, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu, v němž byli žalovaní 4) a 5) zavázáni zaplatit žalobkyni částku 7 021 766,18 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných (první výrok); ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 4) a 5) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

4. Následné dovolání jak žalované 4), tak žalovaného 5) bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2017, č. j. -549, odmítnuto jako nepřípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k porušení práva na zákonného soudce, neboť v jeho průběhu rozhodovalo několik různých soudců, z nichž ovšem ani jeden nebyl soudcem senátu 41 Cm určeným k rozhodování podle rozvrhu práce, který byl platný v rozhodném období. Stěžovatelka se tak domnívá, že výběr soudce byl činěn na základě libovůle předsedy Krajského soudu v Brně.

6. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší v podstatě pouze jedinou námitku, a to porušení práva na zákonného soudce ve smyslu y, ke kterému mělo dojít v řízení před soudem prvního stupně, v němž údajně rozhodovali soudci v rozporu s rozvrhem práce. Ústavní soud konstatuje, že jde o námitky nepřípustné podle . Proti obsazení soudu, kam spadá i tvrzení, že ve věci rozhodoval jiný než tzv. zákonný soudce, tzn. soudce určený rozvrhem práce daného soudu, je totiž možné brojit žalobou pro zmatečnost podle Vyčerpání tohoto prostředku nápravy je nezbytné, a tak by tomu bylo dokonce i v případech, kdy námitky již byly věcně projednány v řízení o jiných opravných prostředcích [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. května 2006 (U 7/41 SbNU 609)]. V projednávané věci stěžovatelka však netvrdila a z databáze ministerstva spravedlnosti infoSoud (dostupné na http://infosoud.justice.cz/) se ani nepodává, že by žalobu pro zmatečnost podala. V tomto ohledu tedy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

9. K tomu je rovněž možné ještě doplnit, že i v případě, kdy by stěžovatelka uplatnila v ústavní stížnosti vedle tzv. zmatečnostní námitky, námitky jiné, bylo by třeba dle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

) hodnotit takovou ústavní stížnost bez dalšího jako nepřípustnou.

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatelky pro nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. listopadu 2017

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj