Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3090/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Koudele, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 6, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -33 ze dne 26. 9. 2017, v části jeho výroku III. a ve výroku IV., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která po doplnění ze dne 11. 10. 2017 i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usiloval stěžovatel o částečné zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen " ") s odůvodněním, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle a d, jakož i y.

Z přiložených podkladů vyplývá, že výrokem I. napadeného usnesení č. j. -33 ze dne 26. 9. 2017 zastavil řízení o žalobě stěžovatele, jejímž prostřednictvím se domáhal, aby soud uložil žalovanému - Ministerstvu spravedlnosti povinnost vyřídit žádost stěžovatele o poskytnutí informací dle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem II. napadeného usnesení soud současně zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení stěžovatele ve výši 13 342 Kč. Ve výroku III. pak rozhodl o vrácení soudního poplatku stěžovateli ve výši 1 000 Kč k rukám právní zástupkyně stěžovatele Mgr. Barbory Kubinové, v návaznosti na což ve výroku IV. uložil stěžovateli povinnost sdělit soudu číslo účtu pro vrácení zaplaceného soudního poplatku.

Jak již bylo výše předznačeno, stěžovatel nesouhlasí s výrokem III. rozhodnutí městského soudu, a to konkrétně v části, v níž soud určil jako platební místo pro vrácení soudního poplatku právního zástupce stěžovatele, a dále s výrokem IV. napadeného usnesení. Stěžovatel vytkl, že uvedené výroky nijak neodůvodnil, což činilo jeho rozhodnutí v tomto rozsahu nepřezkoumatelné, a tedy rozporné s právem na spravedlivý proces. Krom toho stěžovatel vyslovil domněnku, že bylo povinností soudu vrátit soudní poplatek jeho poplatníkovi, tj. stěžovateli jakožto podateli žaloby. Naopak postup soudu, kdy rozhodl o vrácení soudního poplatku k rukám právního zástupce účastníka řízení, postrádá oporu v zákoně. Stejně tak podle stěžovatele neexistuje žádná zákonná norma, která by opravňovala soud žádat po účastníkovi řízení sdělení čísla účtu. Stěžovatel dále upozornil, že jej soud tímto způsobem zbavil možnosti volby jiných způsobů úhrady soudního poplatku, na což má právo.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že není důvodná.

Je na místě připomenout, že Ústavní soud není "superrevizní" instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionalisticky revidovat veškerá možná či tvrzená pochybení v postupu či rozhodnutích orgánů veřejné moci v oblasti "podústavního" práva. Jeho povinností je reagovat pouze na zásahy svým charakterem nejzávažnější, dosahující svojí intenzitou roviny ústavněprávní.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud tudíž nepovažuje za potřebné, ba ani vhodné, se podrobně zabývat stěžovatelem vznesenými námitkami, neboť je zjevné, že se jedná o úvahy ryze formalistické a že napadené výroky nejsou fakticky způsobilé negativně zasáhnout do jeho právní sféry. Tím spíše pak nelze hovořit o zásahu, který by byl natolik intenzivní, že by jej bylo možno považovat za porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který dle ustanovení , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Tento výsledek řízení o ústavní stížnosti pak předznamenává (negativně) i osud dalšího návrhu stěžovatele, jmenovitě návrhu na přiznání nákladů řízení (dle ), který byl rovněž odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu