Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3315/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti obchodní společnosti PSJ, a. s., sídlem Jiráskova 3960/32, Jihlava, zastoupené JUDr. Markem Bilejem, advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. května 2017 č. j. -93, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Nástrojárna Pečky s. r. o., sídlem Bezručova 2902, Rožnov pod Radhoštěm, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), neboť má za to, že jeho vydáním vrchní soud porušil její právo na spravedlivý proces zaručené a násl. d (dále jen " ") a právo vlastnit majetek podle y.

2. Z obsahu napadeného rozsudku se podává, že vrchní soud stěžovatelku poučil o přípustnosti dovolání a stěžovatelka - jak sama v ústavní stížnosti uvádí a jak plyne také z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku - toto dovolání podala, byť v ústavní stížnosti uvádí, že její dovolání bude Nejvyšším soudem patrně odmítnuto, neboť vrchní soud podle jejího přesvědčení rozhodl v souladu s judikaturou dovolacího soudu (věcně se přitom stěžovatelka v řízení, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí, domáhala žalobou toho, aby zajištění pohledávek vedlejší účastnice uplatněných v insolvenčním řízení na majetek specifikovaného dlužníka bylo považováno za neúčinný právní úkon a aby zajištěná pohledávka byla považována za nezajištěnou).

3. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Ústavní stížnost dle písm. d) y (dále jen " ") tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány.

5. Z výše uvedeného pak vyplývá, že proti rozsudku vrchního soudu bylo dovolání přípustné (alespoň tedy potud, že v dané věci není dána žádná ze zákonných výluk) a stěžovatelka dovolání proti ústavní stížností napadenému rozsudku také podala, když posouzení přípustnosti v dané fázi řízení přísluší Nejvyššímu soudu a výsledek jeho rozhodnutí nelze předjímat.

6. Za dané situace tak (zatím) stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, za který je v nyní projednávané věci nutno považovat i dovolání podle a násl. , byť jde o mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že s účinností novely provedené (od 1. 1. 2013) již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva, stanovená ustanovením části věty za středníkem , ve znění účinném do 31. 12. 2012.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2017

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj