Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3156/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Inny Martsinové, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -93 ze dne 16. 6. 2017, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -71 ze dne 4. 5. 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -44 ze dne 27. 11. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh stěžovatelky jako povinné na zastavení exekuce, vedené proti ní soudním exekutorem JUDr. Jiřím Bulvasem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 146 EX 735/15 ve věci dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění. K odvolání stěžovatelky bylo toto rozhodnutí soudu prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením Městského soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodné.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že soudy přehlédly skutečnost, že označená jako výkaz nedoplatků doručená stěžovatelce v listinné podobě nebyla opatřena úředním razítkem ani podpisem oprávněné osoby, ani nebyla provedena její konverze, ačkoliv dle zákona o veřejném zdravotním pojištění a je to nutným předpokladem pro vydání platného výkazu nedoplatků. Nerespektováním zákonných požadavků na formální stránku výkazu nedoplatků jakožto exekučního titulu tak zasáhly do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud nesdílí mínění stěžovatelky o tom, že by se obecné soudy s její argumentací stran formálních nedostatků předmětného výkazu nedoplatků nevypořádaly, resp. vypořádaly ústavně nekonformně. Zejména Nejvyšší soud věnoval otázce náležitostí výkazu nedoplatků zdravotní pojišťovny patřičnou pozornost. Specifikem případu stěžovatelky bylo, že originál tohoto výkazu byl vydán v elektronické podobě a založen v elektronickém spisu oprávněné zdravotní pojišťovny. Bylo jej však třeba doručit stěžovatelce v listinné podobě. Postup v takové situaci ustanovení § 53 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění nepředvídá, neboť nepočítá s možností vedení elektronického spisu. Nejvyšší soud proto dovolání stěžovatelky shledal přípustným, neboť danou otázku dosud ve své rozhodovací praxi neřešil, a vyložil, že postup může spočívat ve dvou variantách. Buď dojde ke konverzi příslušného dokumentu vedeného dle , anebo k zaslání vytištěné podoby výkazu nedoplatků, jež bude vyhovovat požadavkům kladeným na něj v ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění. Odvolací a dovolací soud přitom shodně dospěly k závěru, že právě taková byla stěžovatelce doručena, a to na základě jejího předložení na výzvu soudu ze strany oprávněné zdravotní pojišťovny.

K tomu Ústavní soud dodává, že nikoli každá formální vada správního rozhodnutí má bez dalšího za následek nedostatek jeho vykonatelnosti, a tím i způsobilosti být řádným exekučním titulem. Jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, absence podpisu oprávněné úřední osoby a nebo otisku úředního razítka není podle ustálené soudní judikatury zpravidla podstatnou vadou, nezpůsobuje-li pochybnosti o pravé podstatě a druhu písemnosti (srov. zejm. městským soudem vzpomínaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 29. 1. 2004). V řízení pochybnosti tohoto druhu nevyplynuly, tudíž i kdyby se tvrzení stěžovatelky o zmíněných formálních nedostatcích jí zaslaného písemného vyhotovení výkazu nedoplatků zakládalo na pravdě, neznamená to bez dalšího vadu, pro kterou tento výkaz nemůže obstát jako exekuční titul.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 31. října 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu