Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2605/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Marie Handschin, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -342 ze dne 31. 5. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadeného rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem č. j. -189 ze dne 22. 4. 2015 rozhodl o žalobě bývalého manžela stěžovatelky na vrácení daru (členství v bytovém družstvu) tak, že žalobce je členem bytového družstva Správní bytové družstvo Nový domov, IČ 00033456, se sídlem v Praze 4, Maroldova 1449/8, a nositelem členských práv a povinností, s nimiž je spojeno zejména právo nájmu blíže specifikované bytové jednotky. Současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem č. j. -295 ze dne 10. 3. 2016 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením jako nepřípustné odmítl.

Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka uvedla, že dovolací soud pochybil tím, že se řádně nezabýval uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani pochybeními soudů prvního a druhého stupně ohledně prokazování rozhodných skutečností potřebných pro správné a spravedlivé rozhodnutí. Konkrétně namítla, že jí včas navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností soudy dílem bezdůvodně odmítly jako nadbytečné a dílem zcela ignorovaly, čímž došlo ke hrubému zkreslení skutkového stavu a následně k překroucení a chybnému výsledku v neprospěch stěžovatelky. Tyto své námitky stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah naříkaného soudního aktu i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že Nejvyšší soud její dovolání odmítl, aniž se řádně zabýval dovolacími důvody. Nejvyšší soud se naopak právní argumentací předestřenou stěžovatelkou zabýval a na vznesené právní otázky odpověděl tak, že již byly v jeho judikatuře vyřešeny, popřípadě odpověď na ně vyplývá přímo z ustanovení právního předpisu. Námitkami procesního charakteru, tj. údajnými vadami spočívajícími v neprovedení soudy prvního a druhého stupně stěžovatelkou navržených důkazů, se Nejvyšší soud nezabýval, poněvadž dovolání nebylo přípustné (srov. ). Z odůvodnění odvolacího soudu je přitom zcela zřejmé, že se výhradami stěžovatelky stran opomenutých důkazů zabýval a zcela dostatečně vysvětlil, proč soud prvního stupně některé důkazní návrhy nepřipustil (zejména absence relevantní souvislosti s právem žalobou uplatňovaným), popřípadě proč z provedených důkazů neučinil významnější skutkové závěry (str. 5 rozsudku městského soudu, str. 5 - 6 rozsudku obvodního soudu). Tím spíše tedy Nejvyšší soud neměl důvod se touto dovolací námitkou, jež v obecné rovině nemá při nepřípustnosti dovolání v dovolacím řízení své místo, dále zabývat. To také v odůvodnění svého usnesení dostatečně zdůraznil. Nejde o situaci extrémního excesu, kdy by soudy předmětné důkazní návrhy ignorovaly či je bez dalšího odmítly.

Závěrem Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů, a nepřísluší mu tak rozhodovat o věcech, jejichž rozhodování je svěřeno soudům obecným. Z toho důvodu ani nemůže vést v tomto směru žádné dokazování, jak je pro řízení o ústavní stížnosti navrhuje stěžovatelka. Pokud jde o tvrzení stran opomenutých důkazů, to lze spolehlivě ověřit z obsahu spisového materiálu, který si Ústavní soud od obvodního soudu vyžádal.

Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 31. října 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu