Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2644/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti M. L., nyní ve Věznici v Břeclavi, zastoupeného JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem v Bruntále, Jesenická 1757/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2017, č. j. -39, a proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2017, č. j. -944, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2016, č. j. -836, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhuje stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho práva zaručená v d.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel shledán vinným pro zvlášť závažný zločin loupeže ve spolupachatelství a ve formě přípravy ( a k ), závažný zločin loupeže ve formě návodu ( k ) a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ( ); za to a za sbíhající přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti ( a 2 ) byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců do věznice s dozorem, k trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky a šest měsíců a k trestu propadnutí specifikovaných věcí. K odvolání stěžovatele i státního zástupce Vrchní soud v Olomouci zrušil výrok o trestu navrhovatele a nově mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců do věznice s ostrahou, trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky a šest měsíců, trest propadnutí specifikovaných věcí a odmítl jeho odvolání. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že jediným usvědčujícím důkazem byla výpověď spoluodsouzeného, která však nebyla v jednotlivých stádiích trestního řízení konzistentní a v některých bodech byla nepravdivá, na rozdíl od výpovědí stěžovatele. Stěžovatel pak popisuje jednotlivé rozpory ve výpovědi spoluobžalovaného, recidivisty, vystupujícího současně v jiném řízení, pro které byl stěžovateli uložen souhrnný trest, jako poškozený. Stěžovatel je proto přesvědčen, že úmyslem svědka bylo poškodit jej zatažením do přepadení, kterého se nezúčastnil; soudy tuto okolnost podle stěžovatele nezohlednily dostatečně a porušili princip in dubio pro reo - proto navrhuje zrušit napadená rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není obecným soudem dalšího stupně a součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména tzv. právo na spravedlivý proces.

V projednávané věci je zjevné, že námitky stěžovatele jsou opakováním jeho obhajoby, odvolání a dovolání. S námitkami, které předložil Ústavnímu soudu, se zabýval Vrchní soud v Olomouci i Nejvyšší soud v rámci řízení o opravných prostředcích. Opakováním námitek, či neakceptováním závěrů obecných soudů, nelze založit důvodnost ústavní stížnosti, zejména pak spočívá-li ústavně právní argumentace stěžovatele výhradně v opakování námitek.

Úkolem obecných soudů je, aby v rámci trestního řízení provedly důkazy v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí věci a přezkoumatelně vyložily, ze kterých důkazů a na základě jakých úvah vyvodily závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu a přiměřenosti uděleného trestu (§ 125 trestního řádu) - tento postup volného hodnocení důkazů je projevem nezávislosti soudů. Postupem nalézacího soudu ani v rámci přezkumu jeho rozhodnutí nebyl porušen princip in dubio pro reo či právo na spravedlivý proces, jak tvrdí stěžovatel. Uvedené právo totiž nezaručuje rozhodnutí odpovídající požadavku účastníka, ale záruku na spravedlivé řízení podle předem stanovených pravidel, při nichž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k ochraně svého práva; jeho námitkou o rozpornosti spoluobžalovaného se soudy dostatečně zabývaly a vypořádaly se s ní. Rozhodnutí obecných soudů přitom nebylo založeno na jediném usvědčujícím důkazu, jak tvrdí stěžovatel, ale i na dalších řádně provedených důkazech.

Stěžovatel neuvádí nic, co svědčilo o porušení práva na spravedlivý proces; soudy se věcí řádně zabývaly a přezkoumatelně dovodily závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu; učinily tak v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. 10. 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu