Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2522/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Lubomíra Perůtka, zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96C, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2017, č. j. -98, a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. -68, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 8. 2015, č. j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl rozsudkem ze dne 31. 8. 2015, č. j. -30, žalobu stěžovatele o 252 000 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice, Česká pojišťovna, a. s., nebyla povinna doplatit stěžovateli na pojistném plnění žalovanou částku, neboť dříve řádně pojistnou událost odškodnila podle pojistné smlouvy částkou 98 000 Kč. Stěžovatel požadoval pojistné plnění ve výši určené podle "převodových tabulek", které však nebyly součástí pojistné smlouvy.

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. -68; také podle něj vedlejší účastnice odškodnila stěžovatele v souladu s pojistnou smlouvou.

Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost usnesením ze dne 5. 6. 2017, č. j. -98, jelikož v něm nebyly řádně vymezeny předpoklady přípustnosti podle Stěžovatel předložil dovolacímu soudu k posouzení otázku procesního práva, na které však napadené rozhodnutí nezáviselo.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá porušení práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti podle a práva na spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " "). Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy v napadených rozhodnutích nereagovaly na meritum souzené věci a ve své podstatě nerozhodly o předmětu řízení. Tím, že obecné soudy nepřiznaly stěžovateli právo na pojistné plnění za újmu na zdraví, měly zasáhnout do jeho práva na lidskou důstojnost a osobní čest. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy měly přihlédnout k jím předloženým převodovým tabulkám, které jeho nárok opodstatňovaly.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost není nepřípustná, je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle y a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatele - projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není.

Ústavní stížnost neobsahuje žádnou relevantní ústavně právní argumentaci, která by svědčila o porušení základních práv stěžovatele. Stěžovatel nevznesl žádné námitky, které by mohly odůvodnit vydání kasačního nálezu; ve své podstatě jen polemizuje se závěry obecných soudy a neúspěšně se snaží o zvrácení prohraného sporu.

Ústavní soud se pečlivě seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že splňují ústavně právní požadavky. Obecné soudy řádně rozhodly o předmětu řízení, kterým bylo zaplacení pojistného plnění ve výši 252 000 Kč s příslušenstvím. Z ústavní stížnosti nevyplývá, o čem dalším ještě měly soudy rozhodovat. Rovněž nelze přisvědčit stěžovateli, že by se obecné soudy nevypořádaly s otázkou "převodových tabulek", neboť výslovně uvedly: "námitka stěžovatele, že převodové tabulky jsou součástí oceňovacích tabulek vedlejší účastnice, a tím i součástí pojistné smlouvy, není důvodná."

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu