Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3106/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti CONTINENTAL CARGO CARRIERS TRUCKING s. r. o., sídlem Pohraniční stráže 436, Svatava, zastoupené JUDr. Janem Kollárem, advokátem, sídlem Obce Ležáky 972/1, Sokolov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2017 č. j. -257, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2016 č. j. -232 a proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. března 2016 č. j. -170, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a Petera Kundrata, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen Ústava") stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena ustanovení , a d, a y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vedlejším účastníkem (z důvodu nevyplacených cestovních náhrad).

3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rubrikovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu k odvolání stěžovatelky potvrdil.

4. Následné stěžovatelčino dovolání v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyšší soud odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka nedostála svým procesním povinnostem, když v dovolání uvedla jiný dovolací důvod, než který je uveden v , v rozhodném znění (dále jen " "), a v dovolacím řízení nelze proto tento nedostatek pokračovat.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jejíž obsah netřeba na tomto místě z dále uvedených důvodů podrobněji rekapitulovat, zdůrazňuje, že zákonný dovolací důvod ve svém dovolání vymezila, když nesprávné právní posouzení věci spatřovala 1. ve "věcném vymezení nároku zaměstnance na cestovní náhrady při nepředložení řádného vyúčtování cestovních náhrad a cestovních nákladů pro výpočet mzdy" a 2. v "existenci dlužných mzdových a cestovních náhrad". Pakliže Nejvyšší soud i za této situace její dovolání odmítl proto, že v něm neuvedla způsobilý dovolací důvod, představuje postup dovolacího soudu dle názoru stěžovatelky libovůli tohoto soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario). Proti napadeným rozhodnutím krajského a okresního soudu však ústavní stížnost z níže uvedených důvodů (body 9 až 12) přípustná není.

IV.

Vlastní posouzení věci

7. Stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto podle věty první proto, že v něm byl uplatněn "jiný dovolací důvod (dovolatelka namítá, že při zjišťování skutkového podkladu pro výpočet cestovních náhrad a výše měsíční mzdy zaměstnance soud nevycházel z údajů zaznamenaných na kartě řidiče, neprovedl všechny navržené důkazy a ´závěr soudu o existenci dlužné mzdy nepochybně zasahuje do jeho práva vlastnit majetek´; čímž dovolatelka zpochybňuje pouze skutková zjištění, která soudy obou stupňů považují za prokázána - a to, že ´žalobkyně neoprávněně krátila žalovanému cestovní náhrady za turnus od 8. 3. 2015 do 22. 3. 2015´ a ´příplatky za práci o víkendu´- na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalovaného ze dne 25. 5. 2015 je platné; dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů odvolacím soudem a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), než který je uveden v ustanovení ".

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti přitom nepředkládá žádné přesvědčivé argumenty, které by správnost citovaných závěrů Nejvyššího soudu jakkoli zpochybňovala. Ani z obsahu ústavní stížnosti totiž není zjevné, které konkrétní skutkové zjištění odvolacího soudu mělo být právně hodnoceno odlišně, než jak učinil v napadeném rozsudku městský soud. Jinými slovy, předkládá-li stěžovatelka pouze oponentní právní hodnocení odvíjející se od alternativních skutkových zjištění (tedy nikoliv od skutkových zjištění, ke kterým dospěl městský soud v předmětném řízení), zjevně nejde o "právní posouzení věci" ve smyslu a 3 Postupoval-li tedy Nejvyšší soud citovým způsobem při hodnocení stěžovatelčina dovolání, nelze mu (nejen) z ústavněprávních pozic co vytknout. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je proto zjevně neopodstatněná. Tato skutečnost má přitom nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadeným rozsudkům krajského soudu a okresního soudu.

9. Z hlediska posouzení přípustnosti ústavní stížnosti totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ), či nikoliv.

10. Bylo-li stěžovatelčino dovolání - řádně - odmítnuto proto, že v něm stěžovatelka řádně nevymezila způsobilý dovolací důvod, Nejvyššímu soudu, jenž v takovém případě postupoval způsobem předvídaným v věta první , nebyl dán prostor pro to, aby otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec "uvážil" (viz odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém se Nejvyšší soud otázkou přípustnosti dovolání vůbec nezabýval).

11. Je tedy namístě uzavřít, že je-li předpokladem přípustné ústavní stížnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. věta za středníkem ), tedy jinými slovy je-li předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o formálně bezvadném dovolání osoby podávající ústavní stížnost, je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno (v podrobnostech viz mutatis mutandis odůvodnění usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

12. V takovém případě pak nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím krajského soudu a okresního soudu - považovat za přípustnou.

13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu