Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 164/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou, sídlem Čáslavská 1750/8, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015 sp. zn. a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. srpna 2015 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a S. R. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. a)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení , , , a d (dále jen ""), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle , d) , , ve znění pozdějších předpisů, v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle . Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle za použití k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Podle a mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání.

3. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. bylo podle § 256 trestního řádu odvolání stěžovatele zamítnuto.

4. Proti usnesení městského soudu ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. podal stěžovatel dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 č. j. -25 podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu však stěžovatel nyní posuzovanou ústavní stížností nenapadl a o skutečnosti, že podal dovolání, Ústavní soud v předmětné věci neinformoval.

5. Dne 8. 7. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena další ústavní stížnost stěžovatele, vedená u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, která směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 č. j. -25, a dále proti usnesení městského soudu ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. a proti rozsudku obvodního soudu ze dne 6. 8. 2015 č. j. -864; obě posledně uvedená rozhodnutí byla napadena rovněž v rámci nyní posuzované ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 11. 10. 2016

sp. zn.

Ústavní soud tuto druhou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

II.

Argumentace stěžovatele

6. V nyní posuzované ústavní stížnosti stěžovatel uplatňuje tytéž námitky, jaké uplatnil ve své ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, a proto Ústavní soud na obsah této ústavní stížnosti v plném rozsahu odkazuje.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel ke dni rozhodování o této ústavní stížnosti již vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Byť stěžovatel petitem ústavní stížnosti nenavrhuje zrušit usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání stěžovatele odmítnuto, za nastalé procesní situace Ústavní soud považuje ústavní stížnost za přípustnou (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná, rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. dubna 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha č. 3, 2004, str. 125).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (y) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Nyní posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti týmž rozhodnutím a obsahuje tytéž námitky jako ústavní stížnost vedená u Ústavního soudu pod

sp. zn.

. Ústavní soud konstatuje, že ve svém usnesení

sp. zn.

se dostatečným způsobem s těmito námitkami stěžovatele vypořádal, na svých závěrech setrvává a nevidí důvod na nich cokoli měnit, pročež na toto usnesení v plném rozsahu odkazuje.

11. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými. Obecné soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy pátéy, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

12. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu