Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3120/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Vladimíry Charvátové, zastoupené Mgr. Marianem Babicem, advokátem, sídlem Nákladní 3002/2, Opava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2017 č. j. -827, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Miroslava Humplíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena její základní práva, zaručená v a 3 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem k dovolání vedlejšího účastníka zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 12. 11. 2015 č. j. -719, jakož i výroky I., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v Přerově (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 12. 2014 č. j. -656 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Okresní soud výrokem I. uvedeného rozsudku uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce částku 2 800 000 Kč; krajský soud k odvolání vedlejšího účastníka (mimo jiné) tento výrok rozsudku okresního soudu výše specifikovaným rozsudkem potvrdil.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka považuje napadený rozsudek za nesprávný. Zdůrazňuje, že Nejvyšší soud vyslovil premisy, jež v konečném důsledku mohou vést k závěru, že vedlejší účastník vůbec není pasivně legitimován, a to i přes to, že stěžovatelka podávala předmětnou žalobu právě proto, že v předchozím řízení (ve kterém žalovala obchodní společnost Česká spořitelna, a. s.) obecné soudy (včetně soudu dovolacího) konstatovaly, že pasivně legitimovaný k uplatnění jejího nároku je právě vedlejší účastník. V důsledku takto nekonsistentního rozhodování soudů tak zjevně dochází k porušení stěžovatelčiných základních práv. Nadto stěžovatelka namítá, že neměla možnost se v dovolacím řízení vyjádřit k dovolání vedlejšího účastníka, když se mylně domnívala, že je v řízení před dovolacím soudem zastoupena jí v předchozím řízení ustanovenou advokátkou. Stěžovatelka se proto domnívá, že předseda senátu Nejvyššího soudu měl stěžovatelku (opětovně) poučit, že má právo být v řízení podle zastoupena advokátem. Pakliže tak neučinil, byla dle mínění stěžovatelky porušena její základní procesní práva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy se v prvé řadě musí zabývat otázkou, zda je ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná. V posuzované věci k takovému závěru z dále uvedených důvodů nedospěl.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu . Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

7. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit pouze v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53). Posuzovaná věc však do kategorie takových zcela výjimečných případů nespadá.

8. Jinými slovy, Ústavní soud, nemá-li jednat ultra vires, by se mohl věcně zabývat posuzovanou ústavní stížností jen tehdy, byl-li by dán jeden z důvodů předvídaných v , tedy v daném kontextu pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky.

9. Nic takového však stěžovatelka netvrdí. Postačí proto zdůraznit, že ani skutečnost, že stěžovatelka má již značně vysoký věk, obdobně jako skutečnost, že závěry napadeného rozsudku dle tvrzení stěžovatelky odporují jinému pravomocnému rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak nemůže založit přípustnost stěžovatelčiny ústavní stížnosti. Stejně tak - je-li ústavní stížnost nepřípustná - je zcela irelevantní v řízení o posuzované ústavní stížnosti otázka, zda nedošlo postupem Nejvyššího soudu (resp. předsedy jeho senátu, jenž stěžovatelku nepoučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů) k porušení jejích základních procesních práv.

10. Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2017

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj