Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 578/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti D. R., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Vančurou, advokátem, AK se sídlem Čechyňská 365/23, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2014 č. j. -204, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 č. j. -227, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 3. 2. 2015 č. j. -282, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014 č. j. -21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. byl stěžovatel shledán vinným, že v období od 23. 10. 2010 do 15. 1. 2011 jako vlastník domény www.XXX.cz a její administrátor sděloval veřejně bez souhlasu autorů nebo výrobců a v rozporu s ustanovením , a , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na celosvětové síti Internet metodou embeddingu audiovizuální záznamy epizod seriálů, aniž by k tomu měl souhlas nositelů práv, a jako vlastník uvedené domény získal mimo jiné majetkový prospěch, konkrétně příjem z reklamy prostřednictvím reklamního systému ETARGET ve výši 5.571,- Kč. Tím spáchal přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců.

2. Proti tomuto rozsudku se stěžovatel odvolal ke Krajskému soudu v Brně. V odvolání stěžovatel namítl procesní pochybení spočívající v tom, že znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, který byl vypracován před zahájením trestního stíhání stěžovatele, je obsahově vadný a ve svých závěrech nepřesvědčivý; vina stěžovatele tak nebyla náležitě prokázána. I přes námitky stěžovatele však Krajský soud v Brně zamítl jeho odvolání usnesením ze dne 29. 4. 2014 pod sp. zn. (ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 3. 2. 2015, viz záhlaví tohoto usnesení) jako nedůvodné.

3. Stěžovatel pak toto usnesení napadl dovoláním k Nejvyššímu soudu, postaveným na čtyřech námitkách. V první stěžovatel argumentoval, že podle aktuální judikatury Soudního dvora Evropské unie nelze považovat umisťování odkazů na autorskoprávní díla bez souhlasu držitelů majetkových autorských práv za porušení autorského práva. V druhé namítl porušení práva na spravedlivý proces spočívající v tom, že bylo dokazováno znaleckým posudkem, který byl vypracován před zahájením jeho trestního stíhání. Třetí směřovala k tomu, že stěžovatelova vina nemohla být dostatečně prokázána, jestliže v době zpracování znaleckého posudku nebyly odkazy na předmětná autorská díla dostupné. Poslední námitka vytýkala nižším instancím porušení zásady ultima ratio, neboť stěžovatel nebyl předem kontaktován Českou protipirátskou unií a nebylo mu sděleno, že svým jednáním porušuje autorské právo.

4. Nejvyšší soud v rámci dovolání posuzoval toliko první a poslední námitku; další dvě neshledal podřaditelnými pod uplatněný dovolací důvod. Ve svém usnesení ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. se přesto vyjádřil ke všem stěžovatelovým námitkám. Zejména k první připomněl, že příslušná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie směřují k odkazování na díla dříve zveřejněná pro uživatele internetu se souhlasem držitelů majetkových práv autorských, a že stěžovatel odkazoval na díla zveřejněná zjevně neoprávněně. Poslední námitku vyhodnotil též jako nedůvodnou a současně irelevantní, neboť stěžovatel porušoval autorskoprávní předpisy po delší dobu, tedy soustavně. Nejvyšší soud proto dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné odmítl.

5. Ústavní soud následně v zachované lhůtě obdržel dne 23. 2. 2015 návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu porušení základních práv zaručených , , a d, , , a Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a , , a y.

II. Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv ve třech základních aspektech. Za zásadní považuje nerespektování předchozích rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, neboť jednání, kterého se měl dopustit, je posuzováno jako jednání praeter legem. Druhou namítanou skutečností je, že stěžovateli nebyl během řízení před soudem prvního stupně zpřístupněn (v kopii) DVD nosič obsahující webové stránky, jež měl stěžovatel provozovat; přitom tento nosič sloužil jako podklad k vypracování znaleckého posudku, jenž byl součástí dokazování v trestním řízení. Konečně pak podle stěžovatele právě znalecký posudek, při jehož provádění a hodnocení navíc došlo k procesním vadám, vyzněl ve skutečnosti v jeho prospěch.

7. V rámci první námitky stěžovatel odkazuje na dvě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále též "SDEU"). Ve věci C-466/12 Nils Svensson a další v. Retriever Sverige AB (dále jen "případ Svensson") SDEU konstatoval, že pokud jsou na jedné internetové stránce uvedeny hypertextové odkazy na díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce, nejde o "sdělování veřejnosti" ve smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. 5. 2001, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále jen "směrnice"), pokud toto sdělování není určeno "nové veřejnosti". Dle stěžovatele je tak přípustné legálně odkazovat pomocí hyperlinků na chráněná díla volně dostupná na jiné internetové stránce. Stěžovatel dale poukázal na rozhodnutí SDEU ve věci C-348/13 BestWater International GmbH v. Michael Mebes a Stefan Potsch (dále jen "případ BestWater"), v němž se konstatuje, že umístění tzv. embedded odkazu na chráněné dílo na vlastní webovou stránku není zásahem do autorského práva ve smyslu směrnice. Stěžovatel srovnává nosné důvody těchto rozhodnutí s okolnostmi vlastního případu a uzavírá, že jeho jednání nebylo porušením autorského práva ve smyslu směrnice i a nemělo být posouzeno jako trestný čin podle ustanovení . V tom stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces včetně porušení práva rovnosti stran.

8. Druhá námitka stěžovatele se vrací k jeho po celé řízení vznášenému požadavku, aby mu byl poskytnut DVD nosič, jenž sloužil jako podklad k vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika znalcem Ing. Jankou. Jelikož stěžovateli kopie předmětného DVD nosiče s obsahem internetových stránek www.XXX.cz (vydán soudu společností ONEsolution, s. r. o. na základě příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 12. 2011 sp. zn.30 Nt 1373/2011) nebyla poskytnuta, nemohl se vyjádřit k jeho obsahu, a došlo tak podle jeho názoru opět k porušení rovnosti stran, zásady volného hodnocení důkazů a tedy jeho práva na spravedlivý proces.

9. Konečně stěžovatelova třetí námitka směřovala především k již zmíněnému znaleckému posudku z oboru kybernetiky vypracovanému znalcem Ing. Jankou dne 21. 6. 2012. Znalec byl přibrán a posudek vypracován ještě před zahájením trestního stíhání stěžovatele, a navíc podle stěžovatele v jiné věci. Z toho důvodu se stěžovatel nemohl vyjádřit k osobě znalce, případně k jemu položeným otázkám. Poněvadž znalec ve svém posudku a i při výslechu uváděl, že z obsahu posuzovaného DVD disku nelze jednoznačně určit, zda odkazy na chráněná díla vložil na internetové stránky stěžovatel, zda odkazy v rozhodné době byly funkční a zda na odkazovaných zdrojích byla dostupná celá chráněná díla, nebyla znaleckým posudkem prokázána vina stěžovatele a měla se uplatnit zásada in dubio pro reo. Stěžovatel argumentuje porušením principu presumpce neviny, práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, porušením zákonnosti procesu a principu rovnosti stran, a tedy porušením svého základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.

10. Stěžovatel se rovněž ohradil vůči formulaci odůvodnění zamítavého usnesení Krajského soudu v Brně, že "je výsadním právem soudu I. stupně provedené důkazy hodnotit a odvolacímu soudu nepřísluší z podnětu podaného odvolání měnit skutkové, resp. právní závěry jen proto, že by případně hodnotil důkazy jinak". Tu považoval za popření zásady dvojinstančnosti řízení a porušení svého práva na účinný opravný prostředek.

III. Formální předpoklady projednání návrhu

11. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy povolán k "instančnímu" přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc je ustanovením písm. d) y založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo v rozhodnutí v něm vydaném nebyly dotčeny normy ústavního pořádku, resp. chráněná práva nebo svobody účastníka řízení, a zda řízení lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem současně je, aby rozhodnutí obecných soudu byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

13. Ústavní soud provedl přezkum napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že do ústavně zaručená práva stěžovatele nebyla porušena.

14. Napadená rozhodnutí vycházejí z relevantních zákonných ustanovení a obsahují odůvodnění, která nevykazují žádné nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval.

15. Ústavní soud připomíná, že trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu. Za zásah do zákonem chráněných práv k autorskému dílu se podle považuje rovněž neoprávněné sdělování díla veřejnosti.

16. Stěžovatelem citovaná rozhodnutí SDEU se věnují otázce, zda a za jakých podmínek lze odkazování hypertextovými odkazy v prostředí internetu považovat za sdělování díla veřejnosti. V případu Svensson SDEU konstatoval, že skutečnost, že jsou na jedné internetové stránce uvedeny hypertextové odkazy na díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce, nepředstavuje sdělování veřejnosti ve smyslu směrnice - není-li takto dílo sdělováno "nové veřejnosti" (není-li tedy odkazováním rozšířen okruh subjektů, kterým je dílo zpřístupněno). K tomu podle SDEU v případě Svensson nedošlo; dílo bylo na zdrojové internetové stránce, na kterou bylo odkazováno, sdělováno se souhlasem vykonavatele majetkových autorských práv. V případě BestWater se SDEU zabýval obdobnou otázkou, avšak s tím rozdílem, že v tomto případě šlo o odkazování formou tzv. embeddovaných odkazů, kdy je obsah zdrojové stránky včleněn do stránky odkazující. Zde SDEU odkázal na případ Svensson a konstatoval, že není-li chráněné dílo sdělováno odlišnými technickými prostředky nebo "nové veřejnosti" (veřejnosti, kterou nezohlednil držitel majetkových práv autorských při původním souhlasu se sdělením díla veřejnosti), nejde o sdělování veřejnosti ve smyslu směrnice. Ačkoli bylo dílo na internetové stránce (stale v případu BestWater) zveřejněno neoprávněně, bylo dříve umístěno se souhlasem vykonavatele práv na jiné internetové stránce přístupné téže veřejnosti. Otázce odkazování na (ne)oprávněně zveřejněné chráněné dílo se SDEU věnoval též ve věci C-160/15 GS Media BV v. Sanoma Media Netherlands BV, Playboy Enterprises International Inc. a Britt Geertruida Dekker, přičemž v rozsudku tamtéž uzavřel, že za účelem posouzení, zda umístění hypertextových odkazů na internetové stránce na chráněná díla, která jsou volně dostupná na jiné internetové stránce bez souhlasu nositele autorského práva, představuje "sdělování veřejnosti" ve smyslu tohoto ustanovení, je třeba určit, zda byly tyto odkazy poskytnuty nikoli za účelem dosažení zisku osobou, která nevěděla nebo nemohla rozumně vědět o protiprávní povaze zveřejnění těchto děl na této jiné internetové stránce, nebo zda naopak byly poskytnuty za účelem dosažení zisku, v kterémžto případě musí být taková znalost presumována.

17. Na základě těchto rozhodnutí lze identifikovat čtyři různé situace, které mohou nastat při odkazování na chráněná díla dostupná na internetových stránkách. V prvním případě jde o odkazování na díla oprávněně zveřejněná na odkazované stránce, kdy nejde o sdělování díla ve smyslu směrnice. V druhém případě jde o odkazování na chráněná díla neoprávněně zveřejněná na příslušné internetové stránce, která jsou však pro stejnou veřejnost oprávněně zveřejněná na jiné internetové stránce; ani v tomto případě nejde o sdělování díla. Ve třetím případě jde o odkazování na chráněná díla neoprávněně zveřejněná, která ani nejsou oprávněně zveřejněna jinde, odkazování je však prováděno nikoli za účelem dosažení zisku osobou, která nevěděla nebo nemohla rozumně vědět o protiprávní povaze zveřejnění těchto děl. Ani v tomto případě nejde o sdělování veřejnosti. Pokud je však na internet odkaz na chráněné dílo, které nebylo oprávněně na internetu sděleno veřejnosti, vložen osobou, která ví nebo mohla rozumně vědět o protiprávní povaze zveřejnění těchto děl a nemá k tomu souhlas vykonavatele majetkových práv autorských, jde o neoprávněné sdělování veřejnosti ve smyslu směrnice. Byl-li pak takový odkaz zveřejněn za účelem dosažení zisku, vědomost o protiprávní povaze zveřejnění díla je presumována.

18. Národní soudy jsou vázány rozhodnutími SDEU o předběžných otázkách a nemohou se od jeho judikatury odchýlit.

19. Stěžovatel zveřejňoval odkazy na chráněná díla, která byla na odkazovaných internetových stránkách umístěna neoprávněně. Stalo se tak navíc za účelem dosažení zisku. Je tedy nesporné, že je třeba jeho jednání považovat za neoprávněné sdělování díla veřejnosti ve smyslu . K zásahu do chráněných práv k autorskému dílu navíc došlo v nikoli nepatrném rozsahu. Proto byly naplněny formální znaky skutkové podstaty trestného činu podle a v odsouzení stěžovatele nelze spatřovat porušení jeho ústavním pořádkem zaručených práv.

20. Stran stěžovatelovy námitky o nezpřístupnění DVD disku s obsahem internetové stránky www.XXX.cz Ústavní soud konstatuje, že předmětný DVD disk nebyl stěžejním důkazem a byl jako zdroj důkazního materiálu využit pro znalecký posudek, jehož obsahem byly výpisy všech relevantních údajů z disku, o něž se znalec při vypracování posudku opíral. Ačkoli stěžovateli nebyl DVD disk zpřístupněn, což lze obecným soudům vytknout, byly mu známy všechny rozhodné skutečnosti a mohl využít svých procesních práv v relaci ke znaleckému posudku. Ani zde tedy nelze shledat procesní nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval.

21. Ostatní stěžovatelovy námitky jsou postaveny na pokračující polemice s názory obecných soudů, ačkoli se tyto s jeho argumentací ve všech podstatných částech obsáhle vypořádaly (srov. zejména s. 5 až 11 usnesení Nejvyššího soudu). Ústavní soud po přezkumu napadených rozhodnutí z hlediska dodržení garancí spravedlivého procesu jejich porušení neshledal a na závěry obecných soudů v podrobnostech odkazuje.

22. Ústavní soud proto odmítl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu