Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3023/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Heleny Eleny Hazdové, bez právního zastoupení, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. dubna 2017 č. j. -51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 26. 9. 2017 podání stěžovatelky, kterým napadla v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Třebíči, přičemž tvrdila, že byla porušena její základní práva. Soud, dle tvrzení stěžovatelky, rozhodl předčasně, ukvapeně a s navrženými důkazy se nevypořádal, tyto mohly zásadně přispět k rozhodnutí v její prospěch atd.

2. Okresní soud v Třebíči zamítl označeným rozsudkem žalobu o slevu z nájemného ve výši 8 536 Kč s příslušenstvím, který odůvodnil tím, že stěžovatelka (žalobkyně) neprokázala, že by vlhkost v bytě v M., ve vlastnictví vedlejšího účastníka Města Moravské Budějovice (žalovaného), vznikala v důsledku špatného technického stavu, za který by odpovídal pronajímatel. Proti napadenému rozsudku se stěžovatelka brání další ústavní stížností, ve které opakuje dříve uplatněné námitky. Předchozí podání stěžovatelky Ústavnímu soudu v téže věci bylo vedeno pod

sp. zn.

, a Ústavním soudem bylo odmítnuto usnesením ze dne 2. 8. 2017 jako návrh zjevně neopodstatněný.

3. Stěžovatelka poukázala na tíživou sociální situaci starobní důchodkyně, kdy v důsledku neosvobození od soudních poplatků bude muset uhradit náklady řízení žalovanému a dostane se do existenčních potíží. Dále požádala, aby Ústavní soud zjednal nápravu a poskytl ochranu jejím ústavně zaručeným právům a nálezem zrušil napadené rozhodnutí.

4. Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka nerespektovala ustanovení a , jenž ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Stěžovatelka byla o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučena z předchozího řízení vedeného před Ústavním soudem pod

sp. zn.

, kde byla řádně zastoupena.

5. Podle , ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka brojí proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 4. 2017 č. j. -51. Rozsudek soudu I. stupně (obecného soudu) v písemné podobě byl stěžovatelce prostřednictvím tehdy ustanoveného právního zástupce doručen dne 5. 5. 2017; rozsudek byl posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatelky, v daném případě nebylo přípustné odvolání ( ). Ústavní stížnost, podaná proti citovanému rozsudku, byla doručena Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2017, je tedy zjevně podána po lhůtě stanovené , proto ústavní stížnost je v této části opožděná dle .

6. Jestliže nyní projednávaná ústavní stížnost byla podána až dne 26. 9. 2017, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle citovaného , a tudíž opožděně. Ústavní soud ve své obecně přístupné judikatuře již několikrát vyslovil, že za poslední procesní prostředek poskytnutý zákonem stěžovatelce k ochraně práva nelze považovat ústavní stížnost.

7. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým, které by nevedlo k vydání příznivějšího rozhodnutí.

8. Ústavní soud uzavírá, že je zcela zjevné, že podaný návrh náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako vadný návrh podle ustanovení , b) odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2017

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj