Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2710/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. Jaroslava Zámyslického, zastoupeného JUDr. Jiřím Davidem, advokátem, AK se sídlem náměstí Kinských 7, Praha 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017 č. j. -51 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016 č. j. -35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 26. 8. 2017 stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze. V ústavní stížnosti tvrdil, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), právo na soukromí zaručené y a právo na ochranu vlastnictví zaručené y. Navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Praze, tak i rozsudek Městského soudu v Praze.

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2016 č. j. -35 ponechal vůči stěžovateli v platnosti v celém rozsahu směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 11. 12. 2015 č. j. -16. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Vrchní soud v Praze pak rozsudkem ze dne 10. 5. 2017 č. j. -51 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ústavní stížnost je podávána z důvodu, že z dosavadního průběhu soudního řízení nelze specifikovat žádný z dovolacích důvodů, jak jsou uvedeny v z. č. , . Zároveň požádal o možnost doplnění ústavní stížnosti ve lhůtě 15 dnů. K doplnění ze strany stěžovatele nedošlo.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání ústavní stížnosti a rozhodnutí ve věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, pokud navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu. Je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Uvedený princip subsidiarity ústavní stížnosti pak vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Pokud by v rozporu s tímto principem rozhodoval sám, aniž by předtím byly vyčerpány všechny možnosti, jak dosáhnout nápravy protiprávního stavu, mohl by nepřípustně zasáhnout do kompetence jiných státních orgánů a narušit zásadu dělby kompetencí (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 9. 2012).

6. Z podané stížnosti lze dovodit, že stěžovatel v dané věci nepodal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, přestože byl o možnosti podání dovolání Vrchním soudem v Praze řádně poučen. To bylo potvrzeno i telefonicky advokátem stěžovatele a tato skutečnost vyplývá i z údajů o daném řízení, dostupných na oficiálním portálu Ministerstva spravedlnosti http://infosoud.justice.cz.

7. Pro úplnost Ústavní soud zvážil, zda ústavní stížnost nepřijmout na podkladě ustanovení . Uvedené ustanovení míří zejména na situace, kdy existuje silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: s komentářem. Praha : ASPI, a. s., 2007, s. 386n.). O takový případ se zde však nejedná (blíže viz Filip, J., Höllander, P., Šimíček, V.: . Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 580n.).

8. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti a nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2017

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj