Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2409/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Ivanou Zbořilovou, advokátkou, AK se sídlem Komenského 256/23, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 4. 4. 2017 č. j. -1136, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 20174 č. j. -1145, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " ") ústavní stížnost, v níž tvrdil, že stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle , , 3, 4, an. y (dále jen " ") a , (práva na spravedlivý proces) a , 2 (práva na zákonného soudce) d (dále jen " "). Navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil obě usnesení napadená ústavní stížností.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že jeho výše uvedená základní práva měla být obecnými soud porušena tím, že soudy měly meritorní stránku návrhu a stížnosti stěžovatele posuzovat nesprávným a nezákonným způsobem a bagatelizovat jeho námitky v nich uplatněné. Stěžovatel se svým návrhem podaným ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, dožadoval opravy písařských chyb v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 18. 9. 2013 č. j. -761. Konkrétně šlo o označení osoby stěžovatele, kdy stěžovatel zde měl být nesprávně označen uvedením místa narození ve Slovenské republice, resp. v SR, která v roce jeho narození, tj. XXXX, jako samostatný stát neexistovala, a dále mělo dojít v rozsudku k nesprávnému označení soudu rozhodujícího ve věci názvem: Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, kdy dle stěžovatele takovýto soud v České republice neexistuje.

3. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, návrhu stěžovatele na opravu písařských chyb usnesením ze dne 4. 4. 2017 č. j. -1136 nevyhověl a Vrchní soud v Olomouci stížnost proti tomuto usnesení svým usnesením ze dne 23. 5. 2014 č. j. -1145 zamítl.

4. Ústavní soud předně podotýká, že podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by předmět ústavní stížnosti a námitky stěžovatele dosahovaly ústavněprávní roviny, kdy stěžovatelem tvrzená pochybení nemohla mít žádný vliv na rozhodnutí ve věci samé ani jinak vést k porušení základních práv stěžovatele v trestním řízení.

5. Z těchto důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu