Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2832/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Vašici, právně zastoupeného JUDr. Rostislavem Silným, advokátem, AK se sídlem Na Zábradlí 1, Praha 1, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení hospodářské kriminality, ve věci č. j. KRPZ-100768-81/TČ-2016-151581, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 9. 2017, se stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud vysloví, že postupem shora specifikovaných orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno jeho právo na účinné vyšetřování a těmto orgánům zakáže v porušování tohoto práva pokračovat.

2. Podle obsahu ústavní stížnosti podal stěžovatel u Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně trestní oznámení na L. K. z důvodu podezření ze spáchání trestných činů podvodu a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Uvedené oznámení bylo Okresním státním zastupitelstvím ve Vsetíně postoupeno k šetření Policii ČR, Krajskému ředitelství Zlínského kraje, Územnímu odboru Vsetín, Oddělení hospodářské kriminality. Usnesením policejního orgánu ze dne 12. 4. 2017 č. j. KRPZ-100768-81/TČ-2016-151581 bylo trestní oznámení odloženo. Stížnost, kterou stěžovatel jako poškozený proti usnesení podal, byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ze dne 2. 5. 2017 č. j. 2 ZN 4783/2016-30 zamítnuta jako nedůvodná. Stěžovatel proto požádal o provedení dohledu nadřízené Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci. To přípisem ze dne 27. 6. 2017 č. j. 2 KZN 3132/2017-8 stěžovatele vyrozumělo o tom, že v postupu podřízeného státního zastupitelství nebyla shledána žádná pochybení, s jeho závěry se lze zcela ztotožnit a postačí na ně odkázat.

3. Stěžovatel se domnívá, že policejní orgán i obě státní zastupitelství posoudily věc chybně a nedostatečně se vypořádaly s argumenty obsaženými v trestním oznámení a následných podaných opravných prostředcích. Neprovedly všechny relevantní důkazy předložené a navržené stěžovatelem, ani nebyly obstarány důkazy další nad rámec důkazů přiložených k trestnímu oznámení.

4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

5. Ústavní soud se již v minulosti zabýval otázkou nároku na trestní stíhání jiné osoby. Opakovaně judikoval, že ze " a y lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu odstavce 1 písmene d) y ČR nezakládá" (např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz).

6. Z kontextu ústavní stížnosti pak vyplývá, že se stěžovatel ve své ústavní stížnosti dovolává práva na účinné vyšetřování. Tím se Ústavní soud v nedávné době opakovaně zabýval a v dnes již poměrně rozsáhlé judikatuře vymezil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, meze tohoto subjektivního ústavního práva (srov. zejména nálezy ze dne 12. 8. 2014

sp. zn.

, ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

a ze dne 9. 8. 2016

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 27. 8. 2015

sp. zn.

- všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jak lze dovodit z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, právo poškozeného na účinné vyšetřování se uplatní zejména u zásahů do práv chráněných čl. 2, čl. 3 a čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací a výjimečně také u čl. 8 Úmluvy chránícího právo na soukromý a rodinný život (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2011

sp. zn.

). Není-li dotčeno žádné z uvedených substantivních práv poškozeného, nelze dovodit, že by mu svědčilo právo na účinné vyšetřování. Právo na efektivní trestněprávní ochranu navíc nelze uplatnit v případě, kdy se poškozený může svých práv účinně domáhat jinými právními prostředky (např. občanskoprávní žalobou nebo instituty správního práva).

7. Uvedené právo není tedy v judikatuře Ústavního soudu chápáno jako absolutní právo na policejní vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících záležitostí, nýbrž má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Trvat na nutnosti vynaložení všech možných prostředků pro trestní vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska pouze v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy (život, zdraví, osobní svobodu, apod. - viz blíže nález ze dne 9. 8. 2016

sp. zn.

), kde poškození nemohou z právních či faktických důvodů zajistit spravedlivou nápravu sami, resp. jim dostupnými právními prostředky (obdobně viz např. usnesení ze dne 27. 8. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 17. 9. 2015

sp. zn.

).

8. Podstata jednání, kterého se dle stěžovatele měla dopustit podezřelá, spočívá ve vystavení fiktivní smlouvy o půjčce společnosti Hotel Apollo, s. r. o., ve výši 2 200 000 Kč, a to v úmyslu se obohatit, když si část splátky nechala vyplatit a zbylou část vymáhá soudně.

9. Podle Ústavního soudu je z obsahu stěžovatelem rozporovaných usnesení a vyrozumění zřejmé, že orgány činné v trestním řízení věnovaly hodnocení skutkového stavu dostatečný prostor. Věc posuzovaly pečlivě a své závěry dostatečně odůvodnily. Odlišný právní názor, resp. odlišné hodnocení důkazů, než je názor stěžovatele, nezakládá porušení jeho ústavních práv. Orgány činné v trestním řízení navíc kladly důraz na obecnou zásadu ultima ratio, která spočívá v tom, že normy trestního práva mohou být aplikovány pouze v případech, kdy užití jiných norem právního řádu nepřichází v úvahu vůbec nebo je neúčelné. Užití trestního práva by dle jejich názoru bez vyčerpání soukromoprávních norem bylo i v dané věci porušením zásady subsidiarity trestní represe.

10. Protože Ústavní soud neshledal, že by namítaným postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu