Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2176/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Kulhánka, zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. června 2016 č. j. -16, za účasti Okresního soudu v Opavě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení , , 2 d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu č. 1 k této Úmluvě domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí obecného soudu. Okresní soud v Opavě rozhodl rozsudkem ze dne 1. 6. 2016 č. j. -16 ve věci žalobce Tomáše Černavy proti žalovanému stěžovateli tak, že z exekuce vedené před tímto soudem proti povinnému Daliboru Mášovi se vylučuje lednice zn. Siemens (výrok I.) a že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí se závěry soudů v souvislosti s uloženou povinností zaplatit žalobci náklady řízení. Jednotlivé úkony při sepsání majetku, včetně předmětné lednice, byly provedeny v řízení o excindační žalobě soudní vykonavatelkou a stěžovatel nijak neovlivňoval jejich provedení. Stěžovatel se o skutečném vlastníkovi lednice dozvěděl až ze žaloby a žalobcův návrh uznal; považuje proto za nesprávné, aby ještě platil náklady řízení. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, podle něhož "soud smí aplikovat ustanovení v řízení o excindační žalobě tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil".

3. Co se týče té části ústavní stížnosti, která směřuje proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 6. 2016 č.j. -16, jde o nepřípustný návrh.

4. Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, srov. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že proti tomuto výroku bylo možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě. Vůlí stěžovatele však ani nebylo proti tomuto výroku brojit, když sám uvedl, že s vrácením předmětné lednice pravému majiteli souhlasí a domáhal se toliko toho, aby mu podle ust. nebyla ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení; proti tomu však nebylo možné podat odvolání. Formálně vzato však stěžovatel v petitu svého návrhu napadl rozsudek celý a v době podání ústavní stížnosti tedy nevyčerpal, pokud jde o výrok I. tohoto rozsudku, všechny prostředky, poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv.

5. Ve zbytku je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Jak již Ústavní soud mnohokráte uvedl, v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Vylučuje-li u bagatelních věcí (srov. ) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, což nelze považovat za nesouladné d, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního, nota bene pokud jde navíc pouze o náklady řízení.

7. Vědom si přesto potenciální problematičnosti posuzované právní věci, uvádí Ústavní soud jako obiter dictum, že stěžovatel poukázal na správný judikát Ústavního soudu, podle kterého měl Okresní soud v Opavě s největší pravděpodobností postupovat, když vše nasvědčovalo tomu, že aplikace byla zřejmě namístě a stěžovateli za shora popsané situace neměla být náhrada nákladů řízení ukládána. Pokud by náklady řízení byly uloženy ve větší výši, nebo pokud by docházelo ze strany Okresního soudu v Opavě i nadále k takovému postupu, spoléhaje snad právě na bagatelnost přiznávaných částek, musel by Ústavní soud přistoupit k rušení takových rozhodnutí. Zájmy žalobce v excindačním řízení by totiž mohly být neproporcionálně chráněny na úkor zájmů oprávněných (věřitelů) a takový rozsudek by tak hypoteticky skutečně mohl porušit jejich ústavně chráněná práva.

8. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost zčásti odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle a zčásti jako nepřípustný návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu