Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2680/17

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou o ústavní stížnosti 1) T. R., 2) nezl. T. R. a 3) nezl. B. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2016 č. j. -25, spojené s návrhem na přednostní projednání věci, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel ad 1) s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , a 3 a a 2 d (dále jen " ") domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí. Podstatou jeho ústavně právní argumentace bylo netransparentní přidělování jeho věcí u pražských obvodních soudů, Okresního soudu Praha - západ, Městského, Krajského a Vrchního soudu v Praze a obsazení těchto soudů soudci a přísedícími v rozporu s y a a zásadou předvídatelnosti. S ústavní stížností byl spojen návrh na přednostní projednání věci.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, vždy zkoumá, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud shledal, že návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem trpěl řadou formálních a obsahových nedostatků ( , ), zejména však stěžovatel ad 1) nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem ( , téhož zákona) a z návrhu nikterak neplynulo, že by jako otec nezletilých dětí, zamýšlející podat ústavní stížnost za účelem ochrany jejich základních práv a svobod ve smyslu ustanovení , byl v této pozici k podání ústavní stížnosti legitimován; nezletilé děti stěží mohly být účastníky řízení v insolvenční věci jejich matky.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

Ústavní soud rovněž neshledal důvod zbytečně prodlužovat řízení o podaném návrhu tím, že by přistoupil na požadavek stěžovatele ad 1) na poskytnutí šedesátidenní lhůty "k přidělení právního zastoupení Ústavním soudem a současně k opakované žádosti o přidělení právního zastoupení Českou advokátní komorou v řízení před Ústavním soudem a k vyhotovení zvláštní plné moci advokátem". Stěžovatel si byl vědom náležitostí ústavní stížnosti a podmínek jejího projednání, takže právní zastoupení si byl nepochybně schopen zajistit sám ještě před podáním zcela nekvalifikovaného návrhu; dotazem u České advokátní komory bylo ověřeno, že stěžovatel ad 1) o přiznání bezplatné právní pomoci pro řízení před Ústavním soudem nežádal.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl. Vzhledem k tomu, že o ústavní stížnosti rozhodl v nejkratším možném termínu, nebylo třeba rozhodovat samostatným usnesením o návrhu stěžovatele na projednání věci mimo pořadí ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka