Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2184/17

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Pavla Kráčmara, zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -190 ze dne 29. března 2017, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -168 ze dne 23. června 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -137 ze dne 11. února 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, kterými nebylo vyhověno jeho žalobě na ochranu osobnosti, a usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto jeho dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Stěžovatel nesouhlasí s právními závěry nalézacího a odvolacího soudu. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvozuje ode dne, kdy se z dopisu právního zástupce ze dne 23. 5. 2017, který jej v řízení u civilních soudů zastupoval, dozvěděl o existenci usnesení Nejvyššího soudu. Fakticky od něj rozhodnutí převzal až dne 26. 5. 2017. Od soudu mu však rozhodnutí Nejvyššího soudu nikdy nebylo doručeno. Stěžovatel uvádí, že vzhledem k dlouhodobé nemoci jeho právního zástupce se ve většině jednání zastupoval sám. S ohledem na to, že soud odpověděl na jeho dotaz ohledně placení soudního poplatku přímo jemu, musela mu být tato skutečnost známa.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh podaný po lhůtě, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud zákonem stanovenou lhůtu nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout, neboť je podle y vázán.

V projednávané věci bylo takovým posledním procesním prostředkem dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud dne 29. března 2017. Ústavní soud v soudní kanceláři senátu 16 C Obvodního soudu pro Prahu 4 ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání bylo doručeno do datové schránky tehdejšího právního zástupce stěžovatele dne 12. 4. 2017. Dále bylo ověřeno, že stěžovatel plnou moc udělenou tomuto zástupci nikdy neodvolal. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až dne 13. 7. 2017 a Ústavnímu soudu doručena následující den, je zjevné, že se tak stalo po lhůtě stanovené .

Ústavní soud dodává, že subjektivní přesvědčení stěžovatele o tom, že se v řízení zastupoval sám, aniž však plnou moc udělenou advokátovi odvolal, či aniž tak učinil jeho právní zástupce, nemůže eliminovat účinky ustanovení , podle něhož platí, že má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak. V tomto směru nezbývá než připomenout zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj