Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2443/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Miloslava Drhovského, zastoupeného Mgr. Lukášem Matasem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2017 č. j. -56 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017 č. j. -29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i tohoto rozhodnutí. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného právního posouzení otázky, zda měl stěžovatel nárok na poskytnutí podpory ve formě "zeleného bonusu" podle cenového tarifu pro výrobnu elektřiny, uvedenou do provozu v roce 2012.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je výrobcem elektřiny-provozovatelem bioplynové stanice (dál též "BPS"). Na základě kontroly ohledně dodržování , o cenách (dále jen " ") při čerpání podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů byla rozhodnutím Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj (dále též "správní orgán I. stupně") ze dne 3. 2. 2016 č. j. 312006116 stěžovateli uložena pokuta ve výši 1 700 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Stěžovatel podle správního orgánu I. stupně nedodržel věcnou podmínku uvedenou v bodě 1.8 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/ 20172 a nesprávně podřadil BPS podle data jejího uvedení do provozu, když uplatnil za vyrobenou a dodanou elektřinu za období duben až prosinec 2013 úředně stanovené "zelené bonusy" podle tarifu 2012, tedy zelený bonus stanovený pro zařízení, která byla uvedena do provozu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které Státní energetická inspekce rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016 č. j. 312006116 zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl a Nejvyšší správní soud posléze zamítl kasační stížnost.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů náleží soudům ve věcech civilních, trestních i správních. A právě Nejvyššímu správnímu soudu přísluší výklad zákonodárství z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - být oprávněn výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté y (srov. např. nález

sp. zn.

). Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu (srov. kupř. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost představuje toliko opakování námitek, které stěžovatel uplatnil v řízení před správními, které se s nimi již ústavně konformním způsobem vypořádaly. Krajský soud v Českých Budějovicích dostatečně posoudil jednotlivé žalobní body a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že správní žalobě nemohl vyhovět; obdobně se i kasační soud podrobně vypořádal s kasačními námitkami stěžovatele. Skutečnost, že se stěžovatel s jejich hodnocením neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Jak krajský, tak i kasační soud na námitky stěžovatele náležitě reagovaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. Jejich konkluze pokládá Ústavní soud za racionální a obhajitelné.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná argumentaci, v níž Nejvyšší správní soud věnoval dostatečnou pozornost vysvětlení účelu zákonné úpravy podpory obnovitelných zdrojů energie obsažené v tehdy platném zákoně č. , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, jakož i zákonné definice pojmu "výrobna" podle (energetický zákon). Při posouzení otázky, zda v projednávané věci byly splněny zákonem stanovené podmínky pro poskytnutí podpory, vycházel Nejvyšší správní soud ze své judikatury, která se týká příbuzné otázky, konkrétně otázek udělení licencí (a nepřímo i poskytování podpory) pro výrobny, které nebyly dokončeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015 č. j. -102).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu