Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2514/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ž., zastoupeného JUDr. Lukášem Polákem, advokátem, se sídlem třída Míru 450, Pardubice, proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 1. 12. 2015 č. j. OSA/P-1158/15-Q/29, rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 2. 2. 2016, č. j. KrÚ 9447/2016/OD.SH/13, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 7. 9. 2016 č. j. -53 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017 č. j. -36, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel svou ústavní stížností napadl shora uvedená rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle a 2 a d (dále jen " ").

I.

Předchozí průběh řízení a vymezení věci

2. Napadenými správními rozhodnutími bylo rozhodováno o dopravním přestupku stěžovatele. Napadeným rozhodnutím Magistrátu města Pardubic ze dne 1. 12. 2015 č. j. OSA/P-1158/15-D/29, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přestupků podle a k) , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterých se měl dopustit tím, že se dne 2. 8. 2015 po provedení orientačního testu na drogy s pozitivním výsledkem na látku amfetamin/metamfetamin odmítl na výzvu policisty podrobit odbornému lékařskému vyšetření, ke zjištění, zda není ovlivněn návykovou látkou, a tím, že u sebe neměl řidičský průkaz. Za tyto přestupky mu byla uložena peněžitá pokuta 25.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení 1.000 Kč. Odvolání stěžovatele Krajský úřad Pardubického kraje svým rozhodnutím ze dne 2. 2. 2016 č. j. KrÚ 9447/2016/ODSH/13, zamítl.

3. Správní žalobu proti posledně uvedenému rozhodnutí Krajský soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zamítl rozsudkem ze dne 7. 9. 2016 č. j. -53. Rovněž tak následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 31. 5. 2017 č. j. -36, jako nedůvodnou zamítl.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že dle jeho názoru došlo v jeho věci k nedostatečnému zohlednění námitky podjatosti, vedoucí k tomu, že řízení bylo zatíženo vadou a to mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále namítá shodně jako v řízení před obecnými soudy absenci kvalifikované výzvy k podrobení se odbornému vyšetření v rámci policejní kontroly, neboť pouhý dotaz zasahujícího policisty, zda stěžovatel strpí odběr krve, nelze dle stěžovatele za takovou výzvu považovat. Dále stěžovatel tvrdí, že policisté neměli dostatečné podezření k jeho kontrole, přičemž policista musí mít důvodné podezření u kontrolovaného řidiče na požití jiné návykové látky a to ze zřejmého nestandardního chování či vzhledu řidiče, kterým však nesmí být například vada řeči či úprava vlasů nebo tetování na pokožce.

5. Stěžovatel dále namítá chybně provedené testování přístrojem Drugwipe 5 S, které prokázalo jeho ovlivnění zakázanou látkou - zasahující policisté totiž tester neponechali po rozmáčknutí testovací ampulky ve svislé poloze ne déle než 10 sekund, naopak jej drželi ve vodorovné poloze a následně s ním dále manipulovali. Namítá též manipulaci s testery mimo vizuální kontrolu stěžovatele a další výhrady. Stěžovatel je dále přesvědčen o nepravdivosti výpovědi svědka Ing. Jana Dymáka. Stěžovatel upozorňuje i na průběh ústního jednání před příslušným úředníkem magistrátu, při němž mělo dojít k nepřesnostem v protokolu o ústním jednání. Stěžovatel stejně jako před obecnými soudy namítá i nedodržení formy při obstarání důkazu lékařskou zprávou, neprovedení stěžovatelem navržených důkazů v podobě výslechu zbývajících zasahujících policistů. Zásah do svého práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje v tom, že se uvedenými argumenty obecné soudy dostatečně nezabývaly.

III. Hodnocení Ústavního soudu

6. Po zvážení stížnostních námitek a přezkoumání odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

8. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele a dospěl k závěru, že stěžovatelovy námitky směřují ryze do oblasti podústavního práva, poukazují na výhrady, které již byly posouzeny jak příslušnými správními orgány, tak i dvěma stupni správního soudnictví. Jeho argumentace, byť i se odvolává na zásady spravedlivého procesu, směřuje ryze do zjišťování skutkového stavu a vyvození právních závěru, pohybující se na úrovni podústavního práva.

9. V projednávané věci obecné soudy nevybočily z mezí své rozhodovací sféry a Ústavní soud neshledal, že by v projednávaném řízení došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Argumentace uvedená v ústavní stížnosti je jen opakováním výhrad, již přednesených před obecnými soudy a jimi vypořádaných.

10. Ústavní soud proto neshledal ústavní dimenzi předloženého případu, a proto postupoval podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu