Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2632/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Jiřího Čadka, zastoupeného JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 43, proti postupu státní zástupkyně Městského státní zastupitelství v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 3 KZN 915/2017, proti usnesením státní zástupkyně Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 9. února 2017, sp. zn. 1 Zt 238/2016, a Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV., SKPV, 4. oddělení obecné kriminality ze dne 14. listopadu 2016, č. j. KRPA-180469-42/TČ-2016-001474, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž orgány veřejné moci měly zasáhnout do jeho práva na účinné vyšetřování podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše uvedeným usnesením policejní orgán odložil trestní věc - podezření ze spáchání přečinu křivého obvinění ( ), křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku [ ], kterého se měla dopustit podezřelá, neboť není na místě věc vyřídit jinak. Napadeným usnesením státní zástupkyně zamítla stížnost stěžovatele jako nedůvodnou; následně státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze při dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 nezjistila pochybení, neboť skutečně nejde o podezření z trestného činu a odložení věci bylo zcela na místě.

Stěžovatel uvedl, že v řízení vystupoval jako poškozený, neboť v předchozím řízení byl na základě výpovědi podezřelé i jejího manžela trestně stíhán pro přečin ublížení na zdraví v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví, byl obžalován a následně zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že by stíhaný skutek spáchal. Stěžovatel byl stíhán po celý rok 2015, tím mu vznikla nemajetková újma (psychické problémy, nespavost, nesoustředěnost, deprese, narušení rodinné pohody; je člověkem čestným a svědomitým, vedl a vede spořádaný život, nikdy nebyl trestán a žádné jiné jeho jednání nebylo projednáváno orgány činné v trestním řízení), ale i újma majetková - ztráta na výdělku, náklady obhajoby. Navíc byla věc pro postavení podezřelé (jejího manžela) medializována. Stěžovatel nemá pro případ odložení věci nástroj, jak dosáhnout náhrady vzniklé újmy.

Podle státní zástupkyně zproštění stěžovatele automaticky neznamená, že by se svědci vypovídající v jeho neprospěch dopustili trestných činů křivého obvinění a křivé výpovědi; soud dospěl ke zproštění nikoliv pro nepravdivost výpovědí, ale pro existenci pochybností o vině stěžovatele. Přesto je stěžovatel přesvědčen, že postupem orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno právo na spravedlivý proces, jak je zakotvujed (dále jen ""), jakož i práva na ochranu poškozeného. Má za to, že postup orgánů činných je vadný a požaduje deklaraci nesprávnosti postupu a vyslovení zákazu, aby Policie ČR pokračovala v porušování jeho práv neprovedením účinného vyšetřování.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z předložených podkladů je patrné, že stěžovatel se dostal do fyzické roztržky s manželem podezřelé, do které se podezřelá zapojila. Konflikt s manželem byl vyřešen v rámci přestupkového řízení, pro zranění podezřelé však byl stěžovatel trestně stíhán. Poté, co byl obžaloby zproštěn, domáhá se satisfakce v podobě potrestání (trestního stíhání) podezřelé i jejího manžela (věc vedena pod

sp. zn.

).

Ústavní soud s již v minulosti zabýval otázkou nároku na trestního stíhání jiné osoby. Opakovaně judikoval, že ze " a y lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu písm. d)y ČR nezakládá" (usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz).

Z uvedené judikatury nevybočuje ani projednávaná věc; policejní orgán i státní zastupitelství vydaly svá rozhodnutí zcela v rámci svých zákonem svěřených kompetencí, dostatečně a srozumitelně je odůvodnily. Popsaly, jaké okolnosti věci vedly k jejímu odložení, a na základě jakých zjištění tak učinily. Pokud přitom orgány činné v trestním řízení nenaplnily očekávání stěžovatele, neznamená jejich postup zásah do jeho naříkaných práv ani nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu