Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1783/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní korporace UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava - Poruba, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem, sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2017 č. j. -373, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. srpna 2016 č. j. -345 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. října 2015 č. j. -316, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a PaedDr. Miroslavy Weberové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a také k porušení y a y.

2. Napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba pro zmatečnost proti rozsudku okresního soudu ze dne 22. 10. 2010 č. j. -195 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 11. 2011 č. j. -218 (jimiž bylo rozhodnuto, že stěžovatelka jako žalovaná je povinna zajistit vedlejší účastnici jako žalobkyni dodávku tepla). K odvolání stěžovatelky krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením usnesení okresního soudu jako věcně správné podle (dále jen " ") potvrdil. Uvedené soudy neshledaly, že by byly naplněny podmínky , neboť stěžovatelka byla v původním soudním řízení zastoupena advokátkou Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou na základě generální plné moci uzavřené dne 26. 10. 2004, tedy v době, kdy měla jednatele Petra Nevluda oprávněného za ni jednat, přičemž není významné, že tomuto jednateli později (po datu 25. 4. 2008) funkce zanikla, a naopak za podstatné považovaly to, že stěžovatelka prostřednictvím společníka Petra Nevluda s touto právní zástupkyní úzce spolupracovala a že vedlejší účastnice až do 28. 5. 2010, kdy byl jednatel vymazán z obchodního rejstříku, nemohla o zániku této funkce vědět a zmíněnou plnou moc vypověděla Mgr. Nejedlíková až po skončení původního řízení.

3. Toto usnesení napadla stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením podle odmítl s tím, že neobsahuje vymezení toho, v čem (stěžovatelka) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

II.

Stěžovatelčina argumentace

4. Stěžovatelka poukazuje na rozdílný přístup soudů v jiných řízeních, kde jí byl ustanoven opatrovník, přičemž namítla, že v původním řízení uvedené soudy pominuly řešení otázky procesní způsobilosti a řízení nechaly pokračovat bez jakéhokoliv procesního opatření, konkrétně ustanovení opatrovníka či přerušení řízení. Argumentaci okresního a krajského soudu označila za nesprávnou s tím, že došlo-li k ztrátě podmínek vykonávat funkci jednatele, nebylo, kdo by za ni jednal, uděloval pokyny právnímu zástupci, případně jeho plnou moc vypověděl (tedy odvolal - pozn. soudce zpravodaje) a zvolil zástupce jiného, přičemž vyjádřila přesvědčení, že daný zmatečnostní důvod byl naplněn.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je přípustná ( a contrario) v části, ve které napadá rubrikované usnesení Nejvyššího soudu, jde-li však o zbývající napadená rozhodnutí, je ústavní stížnost podle posledně uvedeného ustanovení nepřípustná, neboť stěžovatelka (řádně) nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (viz sub 8).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání pro vady spočívající v tom, že v něm stěžovatelka podle ve spojení s neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, když pouze ocitovala text Stěžovatelka v ústavní stížnosti proti danému závěru žádné námitky nevznesla, jejím obsahem je, jak patrno z výše uvedeného, polemika se závěry okresního soudu a krajského soudu stran otázky naplnění daného zmatečnostního důvodu. Ústavní soud tak nemá, co by Nejvyššímu soudu mohl z hlediska ústavnosti vytknout.

8. Skutečnost, že Nejvyšší soud dovolání odmítl a Ústavní soud jeho postup neshledal vadným, má nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadenému usnesení krajského soudu a okresního soudu (blíže k důsledkům takové vady ústavní stížnosti viz usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

- všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). V dané věci totiž dovolání představovalo poslední procesní prostředek podle anebo mimořádný opravný prostředek podle a jeho "vyčerpání" bylo podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti ( ). K jeho (řádnému) "vyčerpání" však nedošlo, neboť pro jeho vady dovolací soud nemohl posuzovat jeho důvodnost, a předtím ani přípustnost podle (a dovolání tedy odmítl z důvodu, který nezávisel na jeho uvážení ve smyslu ).

9. Vzhledem k tomu byla ústavní stížnost odmítnuta v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněná podle a v části směřující proti usnesení krajského soudu a okresního soudu jako nepřípustná podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu