Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2773/17

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Schötta, zastoupeného Mgr. Petrem Bílým, advokátem, se sídlem Prešovská 337/6, Plzeň, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. května 2016, č. j. -118, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2016, č. j. -125 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. dubna 2017, č. j. -150, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 31. 8. 2017 domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť se domníval, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v článku 3 odst. 3, článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 a 3 d (dále " ").

2. Stěžovatel podal dne 19. 8. 2015 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (dále "soud I. stupně") žalobu pro porušování základních lidských práv proti České republice. Tento soud došel k závěru, že se stěžovatel podanou žalobou domáhá práva na náhradu nemajetkové újmy, popřípadě škody dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, která mu měla vzniknout v důsledku porušení práva na spravedlivý proces v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. . Soud I. stupně konstatoval, že ani jeden z odpovědnostních titulů podle uvedeného zákona (nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup) nebyl stěžovatelem tvrzen, a nebyl ani soudem shledán. Podle soudu I. stupně byl tedy stěžovatel pouze nespokojen s výsledkem uvedeného řízení a opominul, že k přezkumu věcné správnosti rozhodnutí a postupu soudů nemá soud v řízení podle pravomoc. Soud I. stupně sice shledal určitým tvrzení stěžovatele ohledně vzniku nemajetkové újmy způsobené porušením jeho práva na přiměřenou délku řízení, avšak došel k závěru, že je nutné, aby stěžovatel upřesnil, zda odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného pod sp. zn. vůbec žádá a jakou konkrétní formou má být toto odškodnění poskytnuto. Za účelem poučení stěžovatele o tom, že je nutné doplnit a upřesnit konkrétní žalobní tvrzení, nařídil soud I. stupně ústní jednání na den 21. 4. 2017. Stěžovatel se však bez omluvy k tomuto jednání nedostavil a poučení se mu tak nemohlo dostat. Soud I. stupně proto posuzoval žalobu ve stávající formě, tzn. jako požadavek na deklarování porušení určitých postupů ze strany soudů a porušení práv stěžovatele, a žalobu napadeným rozsudkem ze dne 21. 4. 2017 zamítl.

3. Stěžovatel svou ústavní stížností napadá také usnesení soudu I. stupně ze dne 4. 5. 2016 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2016, kterými byl zamítnut jeho návrh na ustanovení právního zástupce ve výše popsaném řízení.

4. Jedním z předpokladů přípustnosti řízení před Ústavním soudem je předchozí vyčerpání ostatních procesních prostředků nápravy, jež zakotvuje ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V tomto případě stěžovatel napadá rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2017, proti němuž je přípustné odvolání. Ani v případě procesních usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 5. 2016 a Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2016 stěžovatel nevyužil zákonem předvídaný opravný prostředek proti nim. Není tak splněna tato základní podmínka přípustnosti ústavní stížnosti spočívající ve vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon poskytuje.

5. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka