Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3481/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., t. č. Věznice Ostrov nad Ohří, zastoupeného JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou, sídlem Přemyslovská 1939/28, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2016 č. j. -183, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 2. července 2015 č. j. -100, a proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 14. ledna 2015 č. j. -63, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře jako účastníků řízení, a JUDr. Ivo Danielowitze a JUDr. Lenky Danielowitzové a Petry Diehl, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 2 d. Navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 1. 2015 č. j. -63, byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel jakožto žalobce domáhal určení, že je společně se žalovanou Petrou Diehl podílovým spoluvlastníkem k ideální 1/2 v žalobě blíže specifikovaného pozemku v katastrálním území Náchod u Tábora, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatel svoji žalobu podával s tvrzením, že se cítí být spoluvlastníkem daného pozemku, neboť shledává nezákonnost řízení vedeného před okresním soudem pod sp. zn. , ve kterém mu byla uložena povinnost zaplatit částku 31 374,48 Kč, jakož i následné dražby předmětného pozemku vedené pod sp. zn. k vymožené této částky. Obecné soudy však této žalobě nepřisvědčily s tím, že stěžovatel nepředložil nic, co by rozporovalo, že žalovaní mají řádný a platný vlastnický titul k předmětné nemovitosti.

3. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 7. 2015 č. j. -100 byl rozsudek okresního soudu potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

4. Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku krajského soudu a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel tvrdí, že daná dražba pozemku proběhla bez vykonatelného exekučního titulu, neboť stěžovatelův podpis na doručence potvrzující jeho převzetí je falešný. V této souvislosti pak došlo k procesnímu pochybení v nynějším řízení před okresním soudem spočívajícím v tom, že při ústním jednání konaném dne 14. 1. 2015 nebyl řádně poučen podle o neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzené absenci vykonatelného exekučního titulu, který byl podkladem pro pozdější výkon rozhodnutí. Z protokolu o tomto jednání není zřejmé, že by byl poučen, že pro jeho tezi o nepravosti podpisu nejsou jím navrhované důkazy dostatečné. Stěžovatel, který není právně vzdělán, nemohl tušit, že jeho tvrzení o zfalšovaném popisu na doručence nebude soud považovat za dostatečné pro unesení břemene tvrzení a břemene důkazního, a že jej nevyzve k doplnění jeho tvrzení a důkazů. Tím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu.

6. Právo na soudní ochranu bylo dále podle stěžovatele porušeno tím, že mu v původním nalézacím řízení (vedeném proti stěžovateli Státním fondem trží regulace v zemědělství ohledně částky 31 347,48 Kč, představující uplatněný úrok z prodlení, vzniklý v souvislosti s kupní smlouvou na dodávku potravinářské pšenice) a rovněž v navazujících řízeních o jeho žalobě na obnovu řízení i pro zmatečnost, kterými se již v minulosti pokoušel výsledek nalézacího řízení sp. zn. a provedenou dražbu zvrátit, nebyl ustanoven právní zástupce, byť o to žádal.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

9. V posuzované věci především nutno konstatovat, že stěžovatel se podanou žalobou na určení pokoušel zvrátit výsledek již dávno skončených řízení, což tímto způsobem není možné. K tomu jsou mu k dispozici prostředky zcela odlišné, jako je žaloba na obnovu řízení či pro zmatečnost. Pokud takovéto prostředky již stěžovatel neúspěšně vyčerpal, jak sám zmiňuje, tím spíše nelze výsledek řízení sp. zn. a provedené dražby úspěšně zpochybnit jinými způsoby.

10. Závěr obecných soudů, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno, neprokázal tvrzené skutečnosti a svůj vlastnický titul k nemovitosti, nevzbuzuje jakékoliv pochybnosti. Stěžovatelova žaloba zjevně neměla jakoukoliv naději na úspěch, když stěžovatel nevznesl cokoliv relevantního, z čeho by mohlo být dovozeno jeho spoluvlastnictví k předmětnému pozemku.

11. Namítá-li stěžovatel, že nebyl v řízení řádně vyzván a poučen, aby svá tvrzení doplnil, takováto námitka je bezpředmětná, neboť se nejeví, že by zde mohlo být cokoliv k doplnění, co by mohlo mít vliv na výsledek řízení. I kdyby hypoteticky podpis na doručence o převzetí exekučního titulu skutečně nebyl stěžovatelův, výsledek někdejší dražby by nebylo možno zpochybnit pomocí žaloby na určení vlastnictví, neboť ta není právním nástrojem způsobilým k jeho přezkumu a ke zrušení dávno pravomocných rozhodnutí.

12. Stěžovatelem tvrzenými pochybeními, jako je nepřidělení právního zástupce, ke kterým mělo dojít v dřívějších řízeních týkajících se daného pozemku, se pak Ústavní soud nemohl jakkoliv zabývat, neboť zjevně nemůže přezkoumávat řízení a rozhodnutí, která vůbec nejsou, a s ohledem na lhůty stanovené ani nemohou být, ústavní stížností napadena.

13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu