Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2337/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obce Hosín, se sídlem Hosín 116, Hosín, zastoupené Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, směřující proti Dohodě o řešení rozporu uzavřené dne 17. 5. 2017 mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem dopravy, č. j. MMR 11309/2017-81-2, a stanoviskům Ministerstva dopravy ze dne 26. 5. 2016, zn. 341/2016-910-UPR/2, a ze dne 12. 10. 2016, zn. 656/2016-910-UPR/2, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a věty poslední , stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Ministerstva dopravy a Ministerstva pro místní rozvoj jako účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení a věty poslední , stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení Dohody o řešení rozporu uzavřené dne 17. 5. 2017 mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem dopravy, č. j. MMR 11309/2017-81-2, a stanovisek Ministerstva dopravy ze dne 26. 5. 2016, zn. 341/2016-910-UPR/2, a ze dne 12. 10. 2016, zn. 656/2016-910-UPR/2, neboť je považuje za nezákonný zásah státu do jejího práva na samosprávu, zaručeného v ve spojení s a y (dále jen " "). Stěžovatelka in eventum požadovala, aby Ústavní soud Ministerstvu pro místní rozvoj a Ministerstvu dopravy zakázal pokračovat v zásahu do práva obce Hosín na samosprávu a přikázal jim obnovit stav před porušením práva obce Hosín na samosprávu tím, že se společně dohodnou na zrušení předmětné Dohody a že Ministerstvo dopravy zruší svá, v záhlaví citovaná, stanoviska.

2. Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka podle ustanovení ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), návrh na zrušení ustanovení a věty poslední , stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů.

3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

4. Ústavní stížnost dle písm. c) y ve spojení s ustanovením , tzv. komunální ústavní stížnost, představuje procesní prostředek k ochraně ústavně zaručeného práva územního samosprávného celku na samosprávu ( věta první y) před tvrzeným nezákonným zásahem ze strany státu. Z ustanovení , 3, 4 a lze vyvodit, že ústavní stížnost obecně (tj. včetně tzv. komunální ústavní stížnosti) představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv (v tomto případě tedy práva na samosprávu), který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práv poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Uvedené platí i pro případy, kdy se stěžovatel ústavní stížností domáhá ochrany svých práv proti tvrzenému zásahu do svých základních práv ze strany orgánu veřejné moci (a contrario ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základních práv jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti upozorňuje, že v nyní projednávané věci podala současně s ústavní stížností "z procesní opatrnosti" správní žalobu, jíž se rovněž domáhá ochrany svých práv (práva na samosprávu) proti tvrzenému nezákonnému zásahu ze strany orgánů veřejné moci, tedy účastníků řízení.

6. Za této situace, kdy stěžovatelka podala proti jí tvrzenému nezákonnému zásahu současně s ústavní stížností i správní žalobu, přičemž z úpravy řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu ( a násl. ) explicitně neplyne důvod nepřípustnosti této žaloby, je tak Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva na samosprávu (resp. nevyčkala rozhodnutí o jí podané správní žalobě) a ústavní stížnost podala předčasně. Ústavní soud si je současně vědom toho, že z příslušných právních předpisů nelze jednoznačně dovodit přípustnost uvedené správní žaloby, neboť není postaveno najisto, zda stěžovatelkou namítané jednání účastníků řízení skutečně představuje nezákonný zásah ze strany orgánů veřejné moci, proti němuž se lze domáhat ochrany podáním správní žaloby, resp. že je k podání této žaloby aktivně legitimována. Pokud by však za stávající situace Ústavní soud přezkoumal stěžovatelkou podanou ústavní stížnost již nyní, mohl by nepřípustně zasáhnout do meritorního rozhodování obecných soudů (konkrétně tedy příslušného správního soudu), neboť v subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje i ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

7. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle ustanovení , a zčásti podle ustanovení , když k projednání návrhu stěžovatelky, formulovaného v petitu ústavní stížnosti, není Ústavní soud vůbec příslušný, neboť Ústavní soud, pokud konstatuje zásah do ústavně zaručených základních práv ze strany orgánu veřejné moci, je oprávněn příslušnému orgánu veřejné moci zakázat, aby pokračoval v porušování práva, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, není však oprávněn přikázat mu, aby konal určitým způsobem, jak se domáhá stěžovatelka ("přikazuje se jim obnovit stav ... tím, že se společně dohodnou na zrušení").

8. S ústavní stížností spojený návrh stěžovatelky na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení stavebního zákona pak byl Ústavním soudem odmítnut podle ustanovení ve spojení s ustanovením , neboť takový návrh, jak vyplývá z ustanovení , má toliko akcesorickou povahu, a proto "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li tedy ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného podle ustanovení . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (nebo jeho jednotlivých ustanovení) [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351), dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2017

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu