Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 814/17

Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky IBH CONSULTING, s. r. o., se sídlem Praha 2 - Nusle, Sekaninova 1021/26, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem AK BRODEC & PARTNERS s. r. o., se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2016 č. j. -684, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2014 č. j. -558 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2013 č. j. -433, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 16. 3. 2017 IBH CONSULTING, s. r. o., (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí civilních soudů vydaná v řízení o zaplacení 117 000 Kč s příslušenstvím, a účastníkům řízení a vedlejšímu účastníkovi řízení, uložil nahradit jí náklady řízení.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Dne 30. 5. 2013 rozsudkem č. j. -433 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "nalézací soud") žalobu o zaplacení částky 117 000 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému Adamu Štrejlovi na náhradě nákladů řízení ve stanovené lhůtě částku 171 492,50 Kč (výrok II).

Nalézací soud ve věci rozhodoval v pořadí již druhým rozsudkem poté, co Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") k dovolání žalobkyně svým rozsudkem ze dne 26. 4. 2012 č. j. -364 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") a rozsudek soudu nalézacího, a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení, jehož předmětem zůstalo zaplacení dlužného nájemného v celkové výši 117 000 Kč.

Dne 11. 6. 2014 rozsudkem č. j. -558 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 30. 5. 2013 č. j. -433 potvrdil (výrok I). Odvolací soud konstatoval, že nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu ke všem pro rozhodnutí právně významným skutečnostem, důkazy provedl řádně podle a násl. , poté je náležitě vyhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu , a v odůvodnění popsal skutková zjištění, která učinil. Odvolací soud sdílel i názor nalézacího soudu o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy, i jeho závěr, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný sporný byt v rozhodném období fakticky užíval a v jakém rozsahu. Proto odvoláním napadený rozsudek nalézacího soudu jako věcně správný potvrdil.

Dne 12. 12. 2016 usnesením č. j. -684 dovolací soud řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 30. 5. 2013 č. j. -433 zastavil (výrok I) a dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. 6. 2014 č. j. -558 odmítl (výrok II) s odůvodněním, že trpělo vadami, které nebyly ve lhůtě odstraněny, neboť neobsahovalo údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že v postupu nalézacího soudu a odvolacího soudu spatřuje porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu a 2d (dále jen "") Poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2014

sp. zn.

(N 24/72 SbNU 275) a vyjádřila přesvědčení, že i v jejím případě soudy očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování a jejich hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), což se týká především otázky užívání předmětného bytu. Stěžovatelka byla toho názoru, že skutkové závěry nalézacího soudu a soudu odvolacího byly zcela iracionální, a že tyto soudy se dopustily extrémního pochybení při hodnocení důkazů. Dovolacímu soudy stěžovatelka vytkla, že dovolání proti odvolacímu rozhodnutí odmítl zcela formalisticky, aniž by se zabýval námitkou o vnitřní rozpornosti a nepřezkoumatelnosti předchozích rozhodnutí, jakož i námitkou porušení práva na spravedlivý proces.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na spravedlivý proces zaručeného a násl.y, zejména v průběhu dokazování a hodnocení důkazů, a z něho vyvozenými právními závěry, jinak řečeno v nesprávném právním posouzení její věci nalézacím soudem a odvolacím soudem, a nesprávném posouzení podmínek přípustnosti dovolání dovolacím soudem.

K tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením věci Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, N 5/1 SbNU 41 (45-46)]; jeho rolí je (mimo jiné) posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, k čemuž v případě stěžovatelky zjevně nedošlo; navíc skutkovými nebo právními omyly obecných soudů, pokud by byly shledány, by se Ústavní soud mohl zabývat toliko v případě, pokud by jimi bylo současně zasaženo do některého ze základních práv nebo svobod; takový zásah však v pojednávaném případě neshledal. V projednávaném případě jsou napadená soudní rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodněna a splňují tak požadavek spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí dostatečně uváděla důvody, na nichž byla založena.

Jelikož ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem stěžovatelky na náhradu nákladů na její zastoupení (srov. )

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu