Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2737/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Kupky, právně zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, AK se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2017 č. j. -22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena datovou schránkou dne 29. 8. 2017, se stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu z důvodu porušení práva zaručeného d.

2. Napadeným usnesením byla jako opožděná odmítnuta kasační stížnost stěžovatele, a to podle ve spojení s Nejvyšší správní soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovateli byl rozsudek krajského soudu dodán prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky dne 2. 5. 2017. Protože se stěžovatel nepřihlásil do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy do ní byl dokument dodán, doručení nastalo fikcí dne 12. 5. 2017. Dnem, který určil počátek běhu lhůty ve smyslu , byl tedy pátek 12. 5. 2017. Posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti byl pátek 26. 5. 2017. Kasační stížnost byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena prostřednictvím datové schránky až v pondělí dne 29. 5. 2017, tedy po uplynutí lhůty.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na ustálený právní obyčej, že do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty a odkazuje na nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997

sp. zn.

(č. 30/1998 Sb.). S tímto zaběhlým procesním pravidlem pracuje podle něj soudní praxe již dlouhodobě; pokud Nejvyšší správní soud určil lhůtu striktně dle shodného označení podle dne doručení, dopustil se přepjatého formalismu, kterým zasáhl do stěžovatelova práva na soudní ochranu.

4. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

5. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel polemizuje se závěry Nejvyššího správního soudu plynoucími z interpretace a aplikace pravidel počítání času, konkrétně pravidel zakotvených v o počátku lhůty určené podle týdnů, přičemž dovozuje, že se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; proto v posuzované věci tvrdí, že kasační stížnost byla podána včas. Z této rekapitulace plyne zásadní stěžovatelův (resp. jeho právního zástupce) omyl v interpretaci a aplikaci norem "podústavního" práva: že sice dnem určujícím počátek lhůty je den doručení rozsudku, avšak lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet až dnem následujícím po doručení, tedy že se do dvoutýdenní lhůty nepočítá den doručení. Přijetí stěžovatelovy konstrukce by však vedlo k neudržitelnému závěru, že časový úsek v délce dvou týdnů trvá 15 dnů. Uvedený závěr Ústavní soud dlouhodobě zastává ve své judikatuře (viz např. usnesení

sp. zn.

,

a další).

6. Ústavní soud proto konstatuje, že Nejvyšší správní soud vyhodnotil dodržení lhůty k podání kasační stížnosti v souladu s právními předpisy, tudíž nemohlo dojít jeho postupem k žádnému zásahu do stěžovatelova základního práva.

7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu