Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4055/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Zemědělského družstva Zhoř, v likvidaci, Zhoř 92, 588 26 Zhoř, právně zastoupeného Mgr. Martinou Kadaňkovou, Cihlářská 19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016 č.j. -1043, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 9. 12. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele podle , neboť měl za to, že neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením Podle Nejvyššího soudu nebyly řádně vymezeny důvody přípustnosti dovolání podle či jeho části. Podle náhledu stěžovatele nebylo odmítnutí dovolání správné, čímž mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces, garantované d.

Podle stěžovatele není pravdou, že by tento pouze ocitoval text ustanovení Z bodu III. dovolání se podává, že dovolatel vymezil konkrétní okruhy otázek hmotného práva, které dle jeho názoru dosud nebyly dovolacím soudem řešeny. Jednalo se o otázku promlčení práva na přezkum rozhodnutí valné hromady a jí schváleného transformačního projektu, o otázku posouzení rozporu transformačního projektu s právem a otázku samotného přepočtu konkrétních položek transformačního projektu, kdy soud vlastním výpočtem navýšil jmění družstva jdoucího do transformace. Stěžovatel v dovolání uvedl, že se jedná o otázky dosud nevyřešené rozhodovací praxí dovolacího soudu. Jelikož se jedná o problematiku složitou, která byla Nejvyšším soudem již částečně judikována, uvedl stěžovatel podpůrně, že může jít o přípustnost na základě toho, že se jedná o otázky rozhodované rozdílně anebo by měly být posouzeny dovolacím soudem jinak.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Za účelem posouzení předmětného případu si Ústavní soud vyžádal související soudní spis Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. .

V nyní posuzované věci neshledává Ústavní soud nic, co by mohlo představovat zásah do základních práv a svobod stěžovatele. K tomuto závěru vede Ústavní soud zejména samotné stěžovatelovo dovolání. V jeho části III. opravdu stěžovatel toliko parafrázoval souběžně tři eventuality obsažené v , když uvedl, "že se jedná o otázky dosud nevyřešené rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně otázky rozhodované rozdílně anebo by měly být posouzeny jinak." Taková formulace dovolacího důvodu má ovšem blanketní povahu, což neodpovídá ani povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ani povinnému zastoupení advokátem v řízení o dovolání. Stěžovatel má samozřejmě pravdu, že někdy může být určení toho, který z případů vyjmenovaných v nastal, náročné, ovšem právě proto je dovolatel obligatorně zastoupen advokátem, aby tuto náročnou úvahu provedl (viz k tomu usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 9. 2014, na které ve svém vyjádření poukázal Nejvyšší soud). V nyní posuzovaném případě se o ni ovšem ani nepokusil a ani nyní nedoložil, proč bylo právě v tomto případě tak náročné určit, zda brojí proti tomu, že se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury, nebo proti tomu, že zde taková judikatura dosud není, nebo konečně že má dojít k judikatornímu odklonu. Výše uvedená stručnost vymezení vlastních dovolacích důvodů (nikoli celého dovolání) odlišuje tento případ od případu řešeného Ústavním soudem pod

sp. zn.

.

Nejvyšší soud navíc neodmítl dovolání pouze s odůvodněním, že se dovolací důvody navzájem vylučují. Poukázal na to, že soudy postupovaly v souladu s konkrétně uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu